Mexický – Aztécký kodex Borgia , zhotovený v Mixtéckém stylu
- STRANA 65. KODEXU BORGIA
- STRANA 66. KODEXU BORGIA
Mexický – Aztécký kodex řečený Bourbonský
Na originálech jsou bohužel perem provedené poznámky tehdejších badatelů, jelikož to bylo v době , kdy ještě fotografie (černobílá, natož barevná) byla teprve v počátku a kopírovací techniky vesměs žádné a překreslování bylo bohužel velmi pracné a drahé .
Jelikož se vědci nechtěli zdržovat s překreslováním , tak došlo k tomu , že se na stránkách kodexu vyskytují rušivé poznámky .
Pozn. na kopiích obrázků, jež jsou zde naskenovány , je uvedeno , že daný ústav Graz Autriche je držitelem autorských práv k obrázkům a takto to píší i jiné knihovny a muzea , jež v současnosti mají ve svém držení těch několik zbylých středoamerických rukopisů .
To je celkem nehorázná troufalost , jelikož Evropa v podobě náboženských fanatiků spálila téměř všechny rukopisy a jen pár jich uniklo zničení spíše nedopatřením .
Např. nějaký misionář na onom autodafé některý rukopis sebral , ať už z jakýchkoliv pohnutek a tak se dostal rukopis do Evropy .
Sice jej tak uchránil před ohněm , ale rozhodně jej nezískal od původních obyvatel dobrovolně , např. tak, jako když někdo někomu daruje knihu .
Čili veškeré rukopisy středoamerické v Evropě se nacházející , pocházejí z loupeže , jelikož se jich zmocnili Evropané násilím , koneckonců tak je definován trestný čin loupeže i dnes .
Tudíž nemá žádný ústav právo tvrdit, že k nim má autorská práva .
Autorská práva mají středoameričtí původní obyvatelé a správně by měly vlády těchto zemí (jež rukopisy drží) na výzvu nástupnických útvarů Střední Ameriky bez okolků tyto rukopisy předat a dejme tomu, za to , že se o ně dá se říci dobře staraly, tak těmto ústavům zřídit zvláštní přístupová práva ,např. umožnit jim jednou do roka je mít po jistou dobu vystavovat ve svých prostorech , ale to je asi tak vše .
Žádné muzeum ani knihovna v Evropě nemohla k rukopisům autorských práv nabýt , jelikož jejich loupež(těch rukopisů , realisovaná Evropany) autorská práva nezakládá .
O jezeře Texcoco – About lake of Texcoco
Jezero Texcoco , asi správněji Tezcoco , tak tehdejší obyvatelé nazývali jezerní údolí pod sopkami .
Těmi sopkami rozuměli známou dvojici , která se nachází na jihovýchod od dnešního Hlavního města Mexica , přičemž Popocatepetl je ten více špičatý vrchol poněkud jižněji od rozložitého druhého vulkánu jménem Izaccihuatl , který má asi čtyři kaldery .
Celé jezero , jelikož to byla víceméně bahnitá proláklina s ostrůvky , tak jej místní obyvatelé kdysi rozlišili na cca 5 částí :
Na severu jezerní část ZUMPANGO , což je správně TZOMPANCO – Lugar de los colorínes , resp. Luagar sobre la cránea , tedy Místo stehlíků , resp. Místo nad lebkou , kde se nacházelo a nachází město stejného jména TZOMPANCO .
To první asi proto , že se v té části vyskytují tito opeřenci a to druhé, jelikož půdorys břehu jezera se jevil jako profil lebky .
O něco jižněji se nacházely ostrůvky , které vyčnívaly nad hladinu a jeden větší z nich se jmenoval XALTOCAN – Lugar de arena de araňas – Místo písečných pavouků (XALLI – arena – písek , TOCATL – araňa – pavouk , -CAN – lugar – místo , tedy XAL(li) + TO(catl) + -CAN = XALTOCAN a to byla vysoká vápencová skála, kde byly kamenolomy na vápenec , ze kterých se stavěly budovy v hlavním městě TENOCHTITLANU a z vápencové drti se připravovaly maltové směsi a nátěry .
Jezerní část v jeho okolí se jmenovala rovněž XALTOCAN .
Podle názvu toho ostrova se dá usuzovat ,že svůj název měl jako první a po něm ta část jezera , ne obráceně (jelikož píseční pavouci byli na ostrově , ne na vodní hladině)
Dále na jihovýchodě ležela největší jezerní část řečená TEXCOCO , resp. TEZCOCO , asi nejsprávněji TEZCOCOC .
Také se tak jmenovalo bývalé přístavní město TEXCOCO , které je na svém místě dodnes (to jméno je oblíbené a jmenuje se tak i více měst v Mexicu a i jinde ve Střední Americe , i v Jižní .
Asi se nedá dnes již zjistit , zda se jezeru říká podle města nebo naopak .
Odvození jména je uvedeno v článku překlad názvů ve Střední Americe .
V jihovýchodní části, která byla nejvíce na jihu , se nácházela jezerní část jménem CHALCO , tedy asi správněji XALCO – Lugar de arena – Místo písku jako XAL(li) + -CO = XALCO .
Jméno CHALCO by také dávalo smysl , ale bylo by to např. od slova CHALCANI – ciénaga – bažina .
Ve skutečnosti voda v okolí Tenochtitlanu byla bažinatá a mělká a teprve s postavením akvaduktu z vrchu CHAPOLTEPEC a postavením hrází na západ a na jihovýchod od města bylo možné touto sladkou vodou navýšit hladinu jezera o několik metrů a také ji takto pročistit a přebytečná voda pak odtékala do níže položené jezerní části Texcoco .
Čili tohle jméno by v podstatě také odpovídalo tehdejší skutečnosti , ale sám Tenochtitlan se nacházel na jihozápadě jezerní části Texcoco a tato část, jménem XALCO se nacházela a nachází dodnes na samém jihu jezera na jihovýchodě .
V jihozápadní části ležela jezerní část jménem XOCHIMILCO , vysvětlení jména je u překladu názvů ve Střední Americe , tedy Lugar dónde cultivan las flores – Místo , kde pěstují květiny .
Na území dnešního Hlavního města Mexica se nachází zajímavá stavba , jedná se o tzv. El Caracol , odsolovací nádrž, postavenou ve tcaru spirály o poloměru nejvnějšího ramene 1.75 km . Ta byla postavena někdy v prostřed existence vlády Mexiků – Aztéků . Je dodnes funkční a spirály jsou ve směru zavíjení sestupné výškově čili poslední závit spirály je nejníže pod hladinou jezera .
Rád bych připoměl, že jen vytyčení spirály i bez výškového členění je velmi obtížný úkol i dnes a jeho obtížnost vzroste, uvědomíme-li si, že ramena při zavíjení musí klesat rovnoměrně .
Její poloha jejího středu(té spirály) dnes : LATITUD NORTE 19 34 12.00 , LONGITUD OESTE -99 00 6.00 (na elipsoidu wgs ) .
Rozměry původního jezera byly cca 60 * 25 km .
Z něj dnes zbyly pouhé malé plochy , něco u města XOCHIMILCO na jihu , něco málo na severu , kde bylo město TZOMPANCO , dále ta odsolovací nádrž ve tvaru spirály přímo na území Hlavního města , dále něco v okolí města TEXCOCO a dále zbytek jezera XALCO (CHALCO) . Více se nezachovalo .
Ostatní plochy jsou buď zastavěné ,nebo vysušené .
Nadmořská výška cca 2236 m n. m (asi podle vodočtu u Atlantského oceánu ve Vera Cruzi )
Malý návod na překlad zeměpisných názvů v mexickém – aztéckém jazyce nahuatlu
Asi nejčastěji to bude zajímat člověka v souvislosti s názvy zeměpisných pojmů , např. když pojede do Střední Ameriky .
Nejprve je vhodné se pokusit v názvu , který ale je dosti španělštinou zkomolený , rozpoznat původní tvar .
Nejčastěji bude zredukávána koncovka , případně zaměněno O za U , často X za J , P za B , dvojhláska TL za T nebo D .
Např. TACUBA je vlastně TLAHCOPAN , JALAPA je XALAPAN , TEXCOCO bylo nejspíše TEZCOCOC , MEXICO bylo nejspíše MEXICOC , METZICOC či MEZICOC a podobně .
Dále se oddělí koncovka, která bývá poměrně dobře rozpoznatelná , viz níže a z ní vyplyne další význam celku .
Po té se lze pokusit rozdělit slovo od leva na jednu případně více částí . To však není jednoduché, jelikož to vyžaduje umět vidět vnořené části nebo celky slov a to zase vyžaduje je znát a případně jejich přibližný význam .
Asi největší problém bude s krátkými vnořenými slovy , např. ATL – agua – voda se redukuje na pouhé A a bude těžké jej oddělit od kusu jiného slova , zvlášť ,když pro usnadnění výslovnosti budou užity také „vsuvně-výsuvné“ pomocné kmenové hlásky .
Další postup je pak naznačen ve vícero článcích .
Např. -TLAN , -LAN , -CO , -TZINCO , -PAN , -AC , – OC , -CAN , – HUACAN , -TENANCO , TITLAN , NETLAN jsou nejčastější koncovky u jmen zeměpisných názvů .
Tedy slova , jež končí na koncovku –TLAN , tak byť to jsou a byla vždy početná města, tak ta koncovka neznamená vůbec město ani místo .
Její vznik je docela zajímavý , jak jsem psal v jiném článku o dávném přirovnání částí lidského těla k zeměpisným útvarům , tak podobně u Mexiců – Aztéků, tak jelikož nějaké místo , jež chtěli pojmenovat, tak bylo inspirováno jméno jeho nějakým větším výskytem věcí téhož druhu .
Jelikož zuby v ústech jsou jako předmět téhož druhu soustředěny na vyhraněném prostoru( v ústech) a je jich jako mnoho , resp. plno , resp. hojnost , tak posloužily pro výrobu přípony, jež charakterizuje tyto pojmy a ve španělštině pro to mají výraz junto , který pochází ze sanskrtu (joga) a to je jako hojnost , něčeho plno , množství . V samotném sanskrtu to slovo je dodnes vidět napříklat ve slovech evropských jazyků conjunktion , adjungovaný , joint , junktion ( většinou ten slovní kmen značí spojení , křížení , styk , spokojený apodobně ) . Další a další významy přibývaly s užíváním tohoto slova za různých okolností . Např. křížení železničních tratí railroad junktion (aby se mohlo něco spolu křížit, tak se to také spojuje) , resp. aby mohlo být něčeho více (předmět téhož druhu), tak je jako spojen (tím , že je u sebe na hromadě) .
(Malá odbočka , samo slovo místo a později město (kdysi miesto) vzniklo také jako přirovnání k jevu „Tam, kde se mísí lidé“ . Prostě ve městě je více lidí pohromadě a tak se mohou mísit , čili málo lidí se nemá s kým mísit .)
S tím pak souvisí dávné slovo přátelit , které je v perštině amichtan a , co je na něm zajímavé je , že znamená také mísit , což je podstata přátelení se a to je , dá se říci skoro doslova obsaženo v latině a dalších středozemních jazycích , jelikož amicus , amico , amigo je přítel . Pochopitelně , aby se mohl někdo s někým přátelit , musí být na „to“ dva a více a tak se mohou „mísit“
Takže zde znamená místo plné (něčeho) , hojné (na něco) , četné (výskytem)
Tedy např. MAZATLAN – Lugar junto de los venados – Místo plné jelenů
Jiné je např.
COZCATLAN – Lugar junto a los diamantes o cosas preciosas – Místo hojné na diamanty nebo věci drahocenné (území Salvadoru)
Další slova končící na – TITILAN
TENOCHTITLAN – Lugar entre las pencas de nopal – Místo uvnitř nopálových kmenů .
Hodně jmen končí na koncovku –LAN , to znamená území, kde je ten a ten jev či výskyt .
Např. tedy ACAL LAN – to je od slova ACALLI – piragua – piroga-kanoe , –LAN , tedy např. Místo , kde se plaví na kanoích (to sloveso značící činnost tam samozřejmě nutně být nemusí a pak se to dohledává buď podle původních zápisů v aztéckém písmu , kde je příslušný obrázek, ze kterého činnost vyplyne ) , nebo z ústní tradice . Samozřejmě , že může být i dodatečně , neznámo kdy pozměněná , např. podle toho, co si obyvatelé přáli slyšet v tom jménu.
(tedy zřejmě vzniklo ja ATL + CALLI , tedy dům na vodě , asi jako tichooceánští domorodci říkali HMS plavidlům J.Cooka plovoucí domy , tedy pochopitelně zde domy na vodě , jelikož co je na vodě , je nutně plovoucí (jinak by kleslo na dno moře)) .
Další jména končí na koncovku –PAN , např. město CHILAPAN , značí tedy Lugar sobre al río de los ajíes – Místo nad řekou papriky
Některá jména jsou ale ošidná , např. ACAPOLNETLAN a ACATLAN
To druhé značí Lugar junto a las caňas o caňaverales – Místo plné třtiny nebo třtinových plantáží
To první Lugar junto al centro de grande caňas o caňotas – Uvnitř (uprostřed) místa hojného na velké třtiny či třtinová pole
Totiž POLLI – grueso , vasto – silný , velký , obsáhlý
– NE – vnitřní přípona , jako že je něco uvnitř něčeho
–TLAN – junto – hojnost , plné (něčeho)
Dále mnoho jmen končí na příponu –CO , ta značí Místo , kde je to a to , např. ACATZINCO – Lugar de pequeňas caňas o caňitas – Místo malých třtin či třtinek
Okolnost , kdy zeměpisný název končí na -c nebo -co , je dána skutečností , že slovní kmen , který získáme po odtržení absolutního suffixu , ted -tl , či -tli , resp. -li (-lli) je zakončen samohláskou nebo souhláskou .
Ale také v případě složených slovních jmenů , kdy jsou po zakončení slova opatřena jinými koncovkami , tak dle způsobu odtržení , tak to , co „zbyde“ na konci , je rozhodující , zda to bude zakončeni na -c nebo -co .
Takže slovo ACAPOLCO končí na -co proto ,že mu předchází slovo ACATL + POLLI po odtržení přípony -li je tedy na konci L , tedy souhláska a proto je na konci -co , nebo HUEXOTZINCO , tedy HUEXOTL + -TZIN + CO , zude , jelikož je ze slopvního kmene učiněna zdrobnělina a ta je dána příponou -TZIN a to končí bna N , tedy souhlásku , je prot na konci -co .
nebo XOCHIMILCO (to je XOCHITL + MILLI + CO , odtrhneme-li MIL(li) , bude koncová kmenová hláska L , tedy souhláska a prot na konci -co (také to mohlo být slovo MILIA či miltoa (tak jak tak se odtrhává koncovka daného tvaru , tedy -toa či -ia a zbývá v kmeni -L na konci , tudíž koncovka je -co .
nebo XALCO , tedy XALLI + -CO , tedy XAL(li) po odtržení je na konci L a pto je koncovka -co .
Jiná jsou slova jako TEPEYAC (TEPETL + YACATL + -CO
Např. XOCHICALCO = XOCHITL + CALLI + CO , zde se skutečně odtrhne pouze absolutní suffix , tedy přípona a zbyde na konci L , tedy souhláska a proto -co .
Slovo TEPEC je rovněž tak utvořeno , ale zobecnělo . tedy TEPETL , odtrhneme TEPE(tl) , zbyde E a to je samohláska a proto na konci -c . Cosi ja ko Lugar en cerro , Místo na vrchu , na kopci )
S názvem TEXCOCO je poněkud problém , zde totiž „mate“ to zakončení slovního kmen , jež je právě CO a to není koncovka lokativ , ale přímo slovní kmen a Španělé to koncové -C vynechali . Takže proto na konci -c , jelikož končí na -O a to je samohláska .
–TZIN značí zdrobnělinu, např. ACATL , ACATZIN – caňa , caňita – třtina , třtinka
Jména, která končí na příponu -CAN , resp. -HUACAN značí Lugar, resp. Lugar dónde , tedy Místo, resp. Místo kde , např.
TEOTIHUACAN – Lugar dónde abundan de los diodes – Místo , kde jsou četní bohové .Vůbec to neznamená místo, kde se stáváte bohem . Není to ani původní jméno, ale dodatečně dané Mexiky – Aztéky a ti tím chtěli vyjádřit jen právě toto konstatování .
–TENANCO – značí místo, kde je ohrada , zídka , např. je město MAZATENANCO – tedy Lugar de muralla pro los vernados – Místo ohrady pro jeleny
–CO – značí místo ,kde se vyskytuje určitý jev , např. COMALCALCO značí Lugar en la casa del comal – Místo v domech , kde je comal a slovo comal zase značí plát z pálené hlíny pro pečení tortillí , čili celou větou Lugar en la casa de la plancha de barro para calentar de tortillas , tedy Místo v domech , kde jsou pláty z pálené hlíny pro pečení tortillí .
, dopříště dopíši další pojmy
O názvech jednotlivých národů Střední Ameriky
Většina národů ve Střední Americe nemá název, který si dali „oni sami“ , ale většinou jej mají proto, že jim tak říkali ti „druzí“ .
Takže názvy , tak jak se zachovaly z doby před cca 480 lety a jsou užívány dodnes , jsou z největší části z jazyka nahuatlem hovořících, kteří je podmanili , oni sami se ve svém jazyce nazývají jinak .
Tedy např. Aztékové , to je AZTLI + TLACATL , resp. AZTLI + TECATL .
Samo slovo TLACATL , značí hombre , humano , persona , varón , seňor , caballero , gente , amable , individuo , tedy člověk , muž , osoba , individuum , pán , kavalír , jemnostpán , milovaný pán , se užívá jako TLACATL (Sg.) , rp. TLACAH (Pl.) .
Slovo TECATL značí persona , autoridad , tedy osoba , autorita . TECATL(Sg.) , TECAH(Pl.)
Takže AZT(li) + (E) + (tla)CATL = AZTECATL (Sg.) , AZTECAH (Pl.) a jelikož španělé to koncové h, značící množné č. nevyslovovali, tak říkali jen azteca a do toho přidali španělskou koncovku mužského rodu aztec(a) –aztec(o) a do dalších jazyků , jako třeba čeština , to přešlo jako aztek a mn.č. aztekové .
To E uvnitř je jen pomocná kmenová hláska pro usnadnění výslovnosti (podobně jako v mnoha evropských jazycích , třeba ŠVeC – ŠeVCe)
Takže vlastně španělským nedopatřením se z množného čísla v nahuatlu udělalo univerzálně jednotné číslo pro ostatní evropské jazyky .
Tedy AZTECAH – los gentes de garza , resp. los gentes de garza nevosa, nivea – Lid volavky, resp. Lid sněžné volavky , to sněžné proto, že je zvířat volavek více druhů , ale nejrozšířenější je barvy bílé, řečené sněžná .
Také to může i být jako spojení AZ(tli) + TECATL = AZTECATL (Sg.) , AZTECAH (Pl.) . Pak by se o pomocnou vsuvnou hlásku nejednalo, ale o součást slova tecatl .
Pak to samé platí i pro všechna níže uvedená odvození dalších jmen národů .
***
Konkrétně ti, kteří opanovali jezerní údolí pod sopkami , si říkali MIXICAMECAH a to se dá také zredukovat jako MEXICAH .
S jejich názvem je to ale složitější .
Oni sami by rádi slyšeli, že to je od slova Měsíc – METZTLI , MEZTLI a pak by to bylo MEZ(tl)I + (te)CATL = MEZICATL , pak by asi správnější název té velké země byl nikoliv MEXICO , ale MEZICOC či METZICOC .
To místo na jezeře se podle nich (té hezčí verze) jmenovalo Lugar , dónde es ómbligo de la Luna – Místo , kde je pupek Luny , Měsíce, tedy asi kde se zračí (v tom jezeře).
Samozřejmě, to slovo je jen zkrácené a neobsahuje plnou větu , jen MEZ(tl)I + -CO- + -C . (asi jako Měsícov)
Pokud by tahle verze byla správnější , tak by se dalo předpokládat, že pod vlivem zkomolení výslovnosti mohlo být z MEZICATL učiněno MEXICATL a Španěly nicméně čteno tvrdě mehicatl , kdy to X hrálo převážně roli zvuku š , ale také občas náhradně v nezřetelné výslovnosti h.
Jenže jim také posměšně okolní kmeny říkali cosi jako křováci, plevelňáci , jelikož v počátku své existence, jsa na bahnitých ostrůvcích v jezeře TEXCOCO obklopeni nepřáteli, tak jedli co se dalo , to jest i divoce rostoucí jedlou řeřichu, zvanou MEXIXIN a pak by to bylo MEXI(xin) + (tla)CATL = MEXICATL . Není také zcela jasné, zda té rostlině říkali (mešišin) nebo mesišin , nebo náhradně pod vlivem španělštiny mehišin) .
Dále lze také dle pravidel nahuatlu zapsat místo MEXICATL slovo MEXICAMECATL , pak mn. č. je MEXICAMECAH .
Spíš si myslím , že MEXIXIN je pošpanělštěná verze MEZIXIN .
Jiní zase tvrdí , že se tak jmenovali od počátku , když přišli odněkud ze severních plání Ameriky , pak by se nedalo vůbec říci, podle čeho jméno je .
Další verze říká , že to prý je od slova METZCALLI , podle zřejmě agáve , která dává opojnou látku , také si tak říkali Apači Mezcalerové (ti si tak říkali právě dle té rostliny, co produkuje METZCALLI, přičemž název převzali zřejmě od Mexiců Aztéků), samo slovo METZCALLI znamená dům Měsíce , casa de la Luna , ale rozumí se tím ten opojný produkt .
Doložitelné alespoň nějak písemně, i když nejspíš tendenčně převyprávěné, jsou ty první dvě .
***
Další národ jsou např. Zapotecové , oni sami si ale říkají BEN ZAA – Los gentes de nube – Lidé z nebe .
Název ZAPOTECAH vzniklo z vonného dřeva stromu TZAPOTL a to se v dalších slovních spojeních měkčí na ZAPOTL .
Takže TZAPOT(L) + (E)+ (tla)CATL = TZAPOTECATL , z toho redukcí změkčením ZAPOTECATL (Sg.) , ZAPOTECAH (Pl.) – z toho Zapoteco – Zapoték .
To E je pomocná kmenová hláska pro usnadnění výslovnosti .
***
Další národem jsou Mixtékové ,
To by mohlo být , ale nevím jistě , od slova MIXTLI , tedy nube – oblak
Pak by vzniklo jako MIXT(li) + (E) + (tla)CATL = MIXTECATL , čili také Los gentes de nube – Oblační lidé , ale překládají , jak níže odvozeno , Deštní lidé , Los gentes de la lluvia , resp. Los gentes de nube (de la lluvia – nevysloveno) .
Ještě dohledám, jak si říkají ve svém jazyce – viz níže dohledáno
***
Další národ jsou např. Totonakové . Jejich jméno vzniklo zkomolením a přizpůsobením ve španělském jazyce .
Totiž TOTONIC – caliente , cálido – horký , ATL – agua – voda , tedy TOTONIC + ATL = TOTONICATL
Pak Los gentes de lugar de las aguas calientes – Tedy Lidé z místa (kraje) horkých vod se zapíše jako TOTONICA(tl) + (tla)CATL = TOTONICACATL
Čili není to opět jejich původní jméno , dohledám, jak si říkají ve svém jazyce .
Národ Otomí své jméno, obdržel rovněž od nahuatlem hovořících Los gentes de Otomí , tedy OTOM(itl) + TLACATL = OTOMTLACATL , resp. OTOMCATL, resp. OTOMIATL , resp. zkráceně OTOMITL .
Otomitl měl být chichimecký vůdce a má to značit hueso de yute – pecka (jádro) z juty .
Jenže jazyk tohoto národa je nepodobný jakémukoliv jinému ve Střední i Severní Americe , podobně jako jazyk Tarasků , spíše se ještě poněkud podobá čínštině .
(jelikož Číňané tuhle zemi znali a nazývali ji podle rostliny AGÁVE v jejich jazyce jako FU SANG , popsaná je v čínských rukopisech (kresba té rostliny i s čínským datováním dle jejich kalendáře čínského, který se používá v Číně nepřetržitě několik tisíc let , výprava cca 150 čínských lodí , přistání na jejich oblíbeném místě u dnešního SAN FRANCISCA) .
***
Další národ , Čičimekové , je souhrn kočovných , nepříliš vzdělaných národů a jejich jméno v nahuatlu může znamenat dvojí :
Buď Psí lidé , nebo Rudí lidé
Totiž CHICHI – perro – pes , pak CHICHIMEH – perros – psi
CHICHIME(h) + (tla) CATL = CHICHIMECATL (Sg.) , CHICHIMECAH (pL.) – Los gentes de perros – Psí lidé
Oni sami si ale také říkali raději (jelikož to vnímali jako nadávku) Rudí lidé a důvodňovali to tím, že se malovali hlinkou na rudo a slovní spojení vzniklo jako :
CHILTIC – carmín- červený
CHICHILTIC – rojo – rudý , pak CHICHI(ltic) + (ME)- (tla) CATL = CHICHIMECATL a ta slabika ME značí vztah k něčemu .
***
Další národ Toltékové , tak se především neví , jakým jazykem hovořil, a zda je to jeho název vlastní .
Spíše ne , nejpravděpodobněji jim tak začali říkat až Mexikové – Aztékové a Toltékové jako takoví zřejmě resignovali na svou slavnou minulost, podobně jako kdysi Etruskové v Itálii
a dobrovolně splynuli s okolními národy .
Samo jméno TOLTECATL je ze slov TOL(li) + (tla)CATL , resp. zde TOL(li) + TECATL = TOLTECATL (Sg.) a TOLTECAH (Pl.)
TOLLI – junco – rákos
TLACATL, TECATL – hombre , varón – člověk , muž .
***
Olmékové , tedy OLMECATL (Sg.) , OLMECAH (Pl.) , by měl být národ, který by měl být předchůdcem mayských národů a svůj název obdržel od Mexiců Aztéků podle stromu, který dává mléčný latex , ze kterého vyhotovovali např. plné gumové míče , také žvýkací gumu .
To proto, že v kraji těch Olméků se tenhle strom , dávající surový latex , který se také používá pro výrobu žvýkaček , který sa pak ochucuje (tím vznikne finální výrobek žvýkací guma) , tak jelikož je pro ten kraj typický , tak jim říkali od slova OLLIN (pohyb , také (země)třesení a k tomu podobný tvar , jako výše , tedy předponu ME + TECATL , resp. TLACATL , tedy OL(lin) + ME + (tla)CATL = OLMECATL , RESP. OL(lin)+ME + (te)CATL = OLMECATL
To označení pro gumu , jako surovinu , kterou dává strom plodící latex , tak použili záměrně slovo OLLIN , jelikož pro i utuhlý latex je typická rosolovitá struktura , který se při pohybu třese a jim to připomínalo i to , co se děje při zemětřesení .
Jak si říkali ale oni sami ti Olmékové ve svém jazyce , není známo .
MIXTECOVÉ si říkali sami jako ÑUU TNOO HUAHI ANDEHUI a to znamená CIUDAD NEGRO DEL TEMPLO DE NUBE – Černé Město Chrámu Nebes , odvození je v článku o Mixtecích a jejich kodexech ,
Jméné , tak jak je užíváno , je z jazyka nahuatlu , tedy výše uvedeným způsobem sestrojené :
MIXTLI + TECATL = MIXTECATL , kde MIXTLI – nube – oblak , TECATL – hombre , varón – člověk , přičemž ale se to překládá jako deštní lidé , tak jedině zřejmě oblak (jako deštný).
Jinak déšť se řekne samo o sobě QUIAHUITL .
Naopak ti Zapotékové si říkají , jak výše uvedeno , Oblační lidé (ale ve svém jazyce Ben Zaa), ale Mexicové jejich jméno nepřekládali (což by vlastně dalo právě Mixtecové) , říkali jim dle dřeva stromu TZAPOTLI .
Něco o elektrogravitaci
Ve skutečnosti tento jev není dodnes vysvětlitelný běžnou fyzikou , je znám v podstatě již 80 let .
Sice ortodoxní fyzici z ústavů tvrdí , že prý se jedná o cosi jako iontový proud a že funguje jen v plynném prostředí .
Vědci se oficiálně naprosto nepokouší jej vysvětlit , na VŠ o něm téměř zmínka a důvodem je nejspíš okolnost, že nejde vysvětlit pomocí oficiálních vědeckých poznatků, tedy tím , co je presentováno jako fyzikální zákony .
Skutečnost nejspíš bude ta, že jelikož není ani z daleka na dosah teorie velkého sjednocení , přenašeče gravitační síly – energetická kvanta gravitony se rovněž nepodařilo zatím detekovat a působení gravitačních vln rovněž ne , tak není na základě čeho sestavit soubor rovnic , jež tento jev vyjádří v kontextu k ostatním silám , zde elektromagnetické a gravitační .
Koneckomců , kvantová teorie je rovněž v naprostém rozporu s teorií relativity (ohledně okamžitého přenesení informace – sice se to obchází povídáním „býti ve dvou stavech současně“ , ale to je jen umělé výrazivo.
Nakonec i v tak známé věci , jako je elektrický proud, tak zlomovým okamžikem , kdy se volné elektrony dají do uspořádaného pohybu, je okamžik propojení vodiče .Čili „nějakým“ , nikdo neví jakým , mechanismem , se k do té chvíle neuspořádaně se pohybujícím elektronům nekonečně velikou rychlostí přenese informace, že se mají dát do uspořádaného pohybu, bez ohledu na délku obvodu . A v té chvíli , kdy se ty volné elektrony dají do pohybu (cca 1 cm za 1 vteřinu) se od + pólu zdroje vytvoří spontánně vysokoenergetický foton a ten pozitron-elektronovým řetězením , až když urazí celkovou délku obvodu, tak teprve tehdy dojde k přenesení užitečné informace .Čili to, čemu se říká pohyb volných elektronů, tak to není příčina, ale vedlejší efekt. (jelikož přenašečem elektromagnetické síly je pochopitelně foton , a elektron, řečený volný, je jen médiem, po němž ten foton běží a to je pravá příčina toho, že elektrický proud „funguje“ rychlostí světla . Samotný pohyb volných elektronů je nesmírně pomalý (asi 4 m / 1 hodinu) a u vysokofrekvenčního proudu střídavého při stále vyšší frekvenci vlastně takřka stojí na místě (ty volné elektrony) a začne být problém vysvětlit to , jak vlastně běží ty fotony , protože musí propojovat celý okruh a navíc běhají obousměrně, a vzhledem k okolnosti, že změna polarity za jednotku času může být tak rychlá, že nestačí při té změně ani jeden celý okruh vykonat a pak začne být otázkou, co se tam vlastně odehrává . Tak , jak se to „učí “ ve škole , tak se nakreslí nicotný okruh krátké délky a kantoři vyrobí tvrzení o přirovnání ke kapalině v hadici) , ale nikdo nedovede říci , co dělá ten vysokoenergetický foton , který jako energetické kvantum coby přenašeč elektromagnetické síly je již na cestě a těsně před ukončením jeho okruhu dojde ke změně polarity .
Jenže ,(viz níže uvedený projekt pro satelity) funguje i ve vakuu .
Spíše se věc jeví tak, že jelikož jsou bohužel vědci často ješitní a pracují dle hesla co nemůže být, nesmí být a kdyby běžný vědec z ústavu toto začal popisovat, a zabývat se tím , ostatní jej „ukouší“ , prostě se tím nezabývají , dělají , že jev neexistuje .
Říká se tomu úkazu Biefeld Brownův jev .
Pracuje asi následovně : Kdybychom vzali váhu (třeba takovou, co se kreslí na budovách soudů) , na jednu stranu položíme kondenzátor deskový a k němu vodiče a zdroj stejnosměrného proudu a kladný pól připojíme k horní desce kondenzátoru , ale ještě nesepneme spínač a na druhou misku vah vyvážíme příslušnou hmotností a po té zapneme zdroj , hmotnost kondenzátoru se odlehčí .
Když přehodíme póly zdroje, kondenzátor naopak poklesne .
Praktické provedení se dá realizovat i doma, zhotoví se tzv. asymetrický kondenzátor – viz obrázek s návodem , který se sestrojí přibližně ve tvaru trojúhelníku a připojí k tzv. kaskádovému měniči napětí ze staré televize nebo monitoru s CRT (cathod ray tube) .
Cca 30000 V a po připojení se docela prudce vznese ten zhotovený asymetrický kondenzátor vzhůru a je nutno jej nejprve připoutat a vzhledem k VN také dobře izolovat vodiče .
I když vědci tenhle jev téměř nevzpomínají , přesto jedno důležité praktické použití mít bude .
Totiž u užitkových satelitů je největším problémem okolnost, že časem na své dráze poklesne a to se , pokud není jeho poloha opravena, může stát příčinou zkázy jinak funkčního satelitu .
Zatím se to řeší klasicky tak, že v satelitu je v nádržích palivo a okysličovadlo a z řídícího střediska se vydá příslušný povel a ten zařídí , že sa zažehne příslušná manévrovací reaktivní tryska a satelit se postrčí .
To vše jde ale jen do té doby, dokud nedojde palivo .
Jediná možnost v současnosti pak je , dopravit nákladným způsobem v nákladním prostoru raketoplánu palivo a doplnit nádrže .
Je nicméně již připraven projekt , který tohoto , vědou opomíjeného efektu využije .
Součástí satelitu budou rozměrné manévrovací asymetrické kondenzátory a k nim panely s fotočlánky , které budou dostatečným zdrojem stejnosměrného proudu .
Jelikož musí být ty kondenzátory a panely s články o značné hmotnosti , tak jelikož satelit padá na oběžné dráze a tím pádem se ruší jeho tíže , tak i značná hmotnost nevadí .
Pokud dojde k požadavku na korekci dráhy satelitu , tak se prostě vyšle z řídícího střediska signál a ten vydá povel přivést napětí na desky manévrovacích kondenzátorů v potřebné hodnotě a celý komplet pak vykoná pohyb ve směru kladného pólu kondenzátoru .
Ty desky s fotočlánky mohou být pochopitelně permanetně rozvinuté , resp. alespoň částečně, aby bylo vždy k dispozici nějaké napětí , které umožní rozvinout potřebnou plochu panelů s články a po dosažení dostatečného napětí pak případně dobít kondenzátory .
Já osobně si představuji, že ten nabitý kondenzátor snad ve svém okolí „rozředí“ gravitony , tedy energetická kvanta , jež hrají roli přenašeče gravitační síly a jejich naředěním přestane působit to hmotné těleso , jež je produkuje (to je pochopitelně Země) původní silou na satelit a to je to , co se v předchozím případě s váhou jeví jako odlehčení .
Otázka je samozřejmě , jak se tento úkaz chová ve stavu relativní beztíže , daleko od všech přitažlivých těles . Jelikož zde v popsaném případě se satelitem předpokládám , že k odlehčení dojde v obvyklé vzdálenosti od Země , kde je její silové působení patrné .
Jenže v kosmickém měřítku na předmět velikosti satelitu prakticky žádná gravitační síla nepůsobí , takže by pak nebylo co „odlehčit“ .
Takže vysvětlení s gravitony může být jen částí tohoto úkazu .
Jestli tohle zařízení může působit také naopak , jako jakýsi GRASER , který by mohl zařídit dopředný pohyb ve směru kladné elektrody kondenzátoru „zkoncentrováním“ gravitonového paprsku , to je otázka .
GRASER by měl být cosi jako obdoba laseru , tedy zesilovač gravitačního vlnění . (gravity amplification stimulated by emision of radiation)
Problém je zatím v tom , že se ještě nepodařilo detekovat přenašeče gravitační síly energetická kvanta gravitony a bohužel ani její další projev (té gravitační síly) , totiž gravitační vlny .
Navíc gravitace je pěti rozměrnou veličinou a elektromagnetické vlnění tří rozměrnou .
Dost možná třeba ano , ale ti kdo se tím zabývají , tak se snaží být velmi opatrní k jakýmkoliv závěrům.
U gravitačních vln je asi problém největší v tom , že mají zřejmě obrovskou vlnovou délku a malou amplitudu , takže zřejmě jakákoliv gravitační „anténa“ , vyhotovená v pozemských podmínkách , je zřejmě příliš krátká .
O gravitonech ve článku fyzika ve vícerozměrném prostoru .
Příště se pokusím více dohledat .
Níže je návod na sestavení funkčního lifteru :
Pozn.: Když se lifter postaví např. na mřížovou podložku a pod ni se vyfoukne kouř , např. ze cigarilla , tak je vidět , jak je tzv. nasáván , což je ten tzv. iontový proud .
Ale nejspíš to je jen vedlejší důsledek příčiny hlavní , pomocí které tento pokus funguje i ve vakuu .
-
Archiv
- Květen 2015 (1)
- Únor 2015 (1)
- Prosinec 2014 (1)
- Září 2014 (1)
- Červenec 2014 (1)
- Únor 2014 (1)
- Leden 2014 (1)
- Listopad 2013 (1)
- Říjen 2013 (3)
- Červenec 2013 (1)
- Červen 2013 (1)
- Květen 2013 (1)
-
Kategorie
-
RSS
Entries RSS
Comments RSS