Mexiko v dávné minulosti

Just another WordPress.com weblog

MLUVENÁ ŠPANĚLŠTINA

Docela zajímavá stará publikace , která obsahuje dřívější poznatky o středoamerických a jihoamerických civilizacích . Tu použiji v dalších článcích . Dobře ukazuje ,  jak se vyvíjel způsob zapisování jmen tehdejší španělštinou . 

http://books.google.cz/books?id=5rIVAAAAYAAJ&pg=PA738&lpg=PA738&dq=tecpantlacatl&source=bl&ots=FAfy885UAx&sig=XWLlgcArNAJzbFDnAduZKt8mLEs&hl=cs&sa=X&ei=8pwTUf2aGeLj4QTJjoGYBA&ved=0CFQQ6AEwCQ#v=onepage&q=tecpantlacatl&f=false

¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨

Zde bude zobrazen obsah staré učebnice španělštiny , sice poněkud obstarožní , ale kdo ji zvládne , zná španělsky docela obstojně .

Přední a zadní strana obálky

docu0401

0. a 1. strana

docu0402

2. a 3. strana

docu0403

4. a 5. strana

docu0404

6. a 7. strana

docu0405

8. a 9. strana

docu0406

 10. a 11. strana 

docu0407

12. a 13. strana

docu0408

14. a 15. strana

docu0409

16. a 17. strana

docu0410

18. a 19. strana

docu0411

20. a 21. strana

docu0412

22. a 23. strana

docu0413

24. a 25. strana

docu0414

26. a 27. strana

docu0415

28. a 29. strana

docu0416

30. a 31. strana

docu0417

32. a 33. strana

docu0418

34. a 35. strana

docu0419

36. a 37. strana

docu0420

38. a 39. strana

40. a 41. strana

Leden 24, 2013 Posted by | O gramatice mexického aztéckého jazyka nahuatlu - s ukázkami překladu vět, Různé, Zajímavosti z Mexica | Napsat komentář

O vlivu precese na geometrické a další jiné praktické dopady na Zemi

Precese vzniká setrvačníkovým efektem , kdy na   Zemi jako zploštělý útvar ,  jehož osa rotace je skloněná vůči normále k oběžné dráze zvané ekliptika (éclipse je zatmění , asi proto byl zvolen ten název , jako že na ní nastává zatmění) ,  působí složené síly , vyvolané gravitací vzdáleného , ale mnohem hmotnějšího Slunce , a blízkého , sice méně hmotného Měsíce , avšak souměřitelně velikého se Zemí , přičemž obě tato tělesa se nachází přibližně v téže rovině .

Přičemž sklon zemské osy je cca 23°30´, přesněji střední hodnota 23°26´21″  vůči normále k oběžné dráze Země kolem Slunce ,

dále  sklon oběžné dráhy Měsíce vůči ekliptice činí 5°08´43″

dále sklon oběžné dráhy Měsíce vůči rovině zemského rovníku činí nestálou hodnotu od 28°36´do 18°18´

dále  sklon osy rotace Měsíce vůči normále k rovině oběžné dráhy Měsíce kolem Země činí nestálou hodnotu od 3°36´do 6°41´24″

dále  sklon osy rotace Měsíce vůči ekliptice činí 1°32´33″

To má za následek , že konec zemské osy opisuje precesní kužel , kde vrchol zemské osy , který se promítá na nebeskou sféru , opisuje precesní kružnici . Vrchol precesního kuželu je ve středu Země a úhel při vrcholu kuželu na protilehlé polohy zemské osy na precesní kružnici, tvořící průměr , činí 2* násobek sklonu zemské osy , tedy 2* 23°30´, tedy 47° .

Precesní kružnice je dále deformována vlivem nutace a ta je způsobena především vlivem Měsíce , který způsobuje pohyb zemské osy v nutační elipse , která se přičítá vektorově k precesní kružnici a výsledkem je skutečná podoba precesní kružnice .

Tato nutace je zapříčiněna stáčením uzlové přímky . Tato přímka je dána spojnicí vstupního a výstupního uzlu dráhy Měsíce , kde uzly jsou průsečíkem  dráhy Měsíce a dráhy Země . Celé otočení uzlové přímky o celý kruh , tedy 2*π , trvá cca 18.6 roku a má za následek, že se takto vůči normále k ekliptice mění sklon rotační  osy Země v rozmezí od 22°06´do 24°30´.

Stáčení této uzlové přímky je dáno gravitačním působením  Slunce na obíhající Měsíc . Tedy samozřejmě, že Slunce nepůsobí na pomyslnou nehmotnou přímku , avšak Měsíc, který tuto dráhu kolem Země opisuje , a působí silově na Zemi jako na setrvačník , tak tuto hmotnou soustavu jako celek ovlivňuje, což se projevuje geometricky oním stáčením uzlové přímky , což lze měřit  . Ve skutečnosti se takto pohybuje plynule i Měsíc jako celek  navíc .

Čili lze říci, že kdyby nebyl Měsíc, nemělo by Slunce co stáčet , neboli navíc posouvat po neexistující oběžné dráze neexistujícího tělesa .

Slunce by sice i nadále gravitačně působilo obecně , avšak nemělo by na co , než jen na Zemi .

Pro vznik nutace jsou tedy nezbytně nutna tělesa (mimo těleso , jehož nutaci měříme) alespoň dvě .

Kdyby nebyl Měsíc , vznikla by jen běžná precese , prakticky ničím  dalším ovlivněná .

Tato situace je například pozorována u Marsu, kde precesní kružnici rotační osy Marsu způsobuje pouze Slunce , přičemž  dva Měsíce Marsovy, ve skutečnosti = cca dva větší kameny na Zemi , ani svou blízkostí , ale především nepatrnou hmotností vůči Marsu ji neovlivní ve smyslu jako soustava Slunce-Země-Měsíc .

Nutace na Marsu rovněž v podstatě neexistuje , jelikož ony dva zmíněné Měsíce Marsu = alias větší kameny na Zemi , sice mají též své uzlové přímky a Slunce je geometricky vzato stáčí skutečně  rovněž , ale nutaci na precesní kružnici nevytvoří pro svou nepatrnou hmotnost , přičemž precese trvá na Marsu cca 170 000 let, ale uvádí se též 57 000 let , což vyjadřuje , jak je obtížné ji naměřit .

Tudíž je zřejmé , že pro vliv nutace je nutno nejen blízkého tělesa , obíhajícího danou planetu , ale musí mít srovnatelné rozměry a hmotnost jako planeta samotná , kolem které obíhá  .

Je to obdoba například stáčení přísluní , například  Merkuru , vyvolané z části gravitačně mechanickým působením Slunce a ostatních planet na obíhající Merkur a dále také relativistický efekt zakřivení prostoru (kteréžto Slunce jej zakřivuje do vyššího rozměru zejména ve svém blízkém okolí), který se takto měřitelně promítá do nám přístupných rozměrů a posouvá těleso navíc nad rámec běžného oběhu jako celek v prostoru vlivem zakřivení . Podobně i zde samozřejmě Slunce nepůsobí na nehmotný pomyslný bod zvaný přísluní . Samozřejmě , že  působí ve skutečnosti na obíhající Merkur, který sám o sobě sice vykonává oběh (což je vlastně volný pád kolem Slunce, avšak potřebnou rychlostí ), ale navíc je ještě dále „vezen“ jakoby i s „dráhou“, což je geometrický projev , jímž je měřen  , tedy ve skutečnosti další silový účinek jej natáčí navíc mimo tento „volný pád“ kolem Slunce a dále kupředu . Tedy stáčení dráhy (projevované jako stáčení perihelia , přísluní) je ve stejném smyslu , jako oběh tělesa kolem Slunce sám .

Vlivem precese dojde nezadržitelně nutně k tomu, že ony dvě rovnodennosti a dva slunovraty se v průběhu precesního cyklu  budou odehrávat na odlišných místech ekliptiky .

Jinými slovy, kalendář náš, jak je konstruován, putuje po ekliptice.

To znamená, že v minulosti například byl zimní slunovrat vskutku v bodě , kterým je perihelium a odtud se mezitím v průběhu let přestěhoval do bodu , který je v části ekliptiky mezi periheliem a mezoheliem 2 a odtud až do apohelia a zase zpět k mezoheliu 1 až opět do perihelia .

V současnosti se Země dostává do perihelia cca 3 ledna .

To jinými slovy znamená následující :

Mezi 21.prosincem a 3.lednem je 13 dní .

To je 13/365.2422 * 360°  = 12°49´úhlový posun po ekliptice .

Dále precesní cyklus trvá dle mayských národů 26 000 tunob , tedy 26 000 * 360 dní = 9 360 000 dní .

Tedy 9 360 000 / 360°= 26 000 dní / 1 °. Tedy pootočení půdorysného průmětu zemské osy do roviny ekliptiky o 1 ° trvá 26 000 dní , což je cca 71. 19 roku .

Takže 71.19 /1° * 12°49´ = 912.74 roku .

Tedy jinými slovy to znamená , že zimní slunovrat byl v periheliu cca před 913  roky .

Co se odehrává, je znázorněno na obrázku níže (doplním později) .

Obrázrek je znázorněn jako při pohledu od hvězdy Polárky .

Dráhová elipsa je tedy znázorněna tak, že bod AH je tedy apohelium a je vlevo , antibod dráhové elipsy je PH perihelium a je vpravo a oba jsou na spojnici , kde přibližně uprostřed je Slunce , přičemž platí , že AH-H + PH-H = 2*a , ted součet vzdáleností apohelia + perihelia = 2* násobek velké poloosy zemské dráhy.

Tudíž přesně uprostřed , tedy v délce o vzdálenosti a od bodu AH a totéž i od bodu PH je střed elipsy oběžné dráhy , avšak Slunce se naléza v ohnisku elipsy a sice , dle takto nakresleného obrázku pochopitelně blíže k periheliu .

(Takže když se mluví pejorativně například o periferii Prahy, tak se tím sice míní jako odlehlá část od Prahy jako od centra města, avšak doslova to znamená přilehlá část Prahy, slovo apoferie města , třeba apoferie Prahy, se neujalo). Například tedy asi oblast Troje až po Dolní Chabry by mohla být periferie a například Zdiby ke Klecanům až k Husinci u Řeže by mohly být apoferií Prahy , když již tak) .

Dále ohnisková vzdálenost f = a – PH-H , resp. f = AH-H – a ,  

a pro lepší  orientaci v obrázku jsou též označeny dva další body, jež se sice běžně nepojmenovávají, avšak z důvodů lepší názornosti se jeví jejich označení jako vhodné , a sice ten , který je při pohledu od apohelia k periheliu na elipse vlevo , je mezohelium 1 a je to vrcholový bod malé poloosy b dráhové elipsy  a ten , který je při pohledu od apohelia k periheliu na elipse vpravo , je mezohelium 2 a leží rovněž na vrcholu malé poloosy b dráhové elipsy .

Dále platí vztah pro elipsu , že první excentricita e = f/a  ,  excentricita elipsy , zde oběžné dráhy Země , dále platí , že

b^2 = a^2 – f^2 , po úpravě tedy f^2 = a^2 – b^2

(POZNÁMKA: v některých učebnicích se uvádí  vzdálenost středu elipsy S k ohnisku F jako excentricita e , pak by platil vztah e^2 = a^2 – b^2 , zde je to přesně naopak, kdy se vzdálenost mezi středem elipsy S k ohnisku F nazývá ohnisková vzdálenost f a pak platí f^2 = a^2 – b^2 , je to obvyklejší ve vyšší geodezii) 

Tudíž lze psát , že platí také tzv. numerická výstřednost neboli první excentricita : e^2 = f^2/a^2 = (a^2 – b^2)/a^2 .

Tzv. druhá excentricita je obdobný výraz , ale s poměrem :

e´ = f/b , pak

e´^2 = f^2/b^2 = (a^2 – b^2)/b^2 .

Dále je také definováno tzv. zploštění elipsy i = (a – b) / a , 

a také tzv .  druhé zploštění  i´ = (a – b) / b , zde jich  však nebude třeba používat , tyhle veličiny měly význam spíše dříve , když byl problém v době nedostupné výpočetní techniky cokoliv rychle vypočítat a používaly se jako argumenty v tabulkách , kde byly rozvedeny členy v Taylorovu řadu .

Takže tedy jinými slovy precese má za následek , že bez ohledu na kalendář , nastane v každém bodě oběžné dráhy, dané dráhovou elipsou , jak jarní i pdzimní rovnodennost, tak i letní a zimní slunovrat.

Jarní rovnodennost tedy přísně geometricky vzato , nastane v okamžiku,  kdy je půdorysný průmět zemské osy , spuštěný do roviny ekliptiky kolmý na průvodič střed Slunce a střed Země .

Tedy jinými slovy, když onen průvodič střed Slunce-střed Země svírá pravý úhel s půdorysnou stopou zemské osy v rovině ekliptiky .

A samozřejmě, že totéž platí i pro podzimní rovnodennost.

A aby se dalo rozlišit , která rovnodennost je která, tak pochopitelně z principu věci se o jarní rovnodennost bude jednat  tehdy, když bude onen průvodič střed Sunce-střed Země svírat pravý úhel s průmětem zemské osy od ekliptiky a současně bude  Země právě putovat od zimního slunovratu k letnímu slunovratu , nikoliv naopak .

Takže jako první je lépe stanovit okolnosti , za jakých nastává zimní slunovrat , letní slunovrat a pak terpve definovat body , ve kterých nastává rovnodennost na příslušné části dráhové elipsy .

Takže pro severní polokouli platí následující :

Takže zimní slunovrat nastává bez ohledu na kalendář , přísně geometricky vzato na tom bodě dráhové elipsy , kde :

je půdorysný průmět zemské osy do roviny ekliptiky totožný se spojnicí , tedy průvodičem střed Slunce-střed Země, tedy jinými slovy, svírá nulový úhel , neboli průvodič od středu Slunce ke středu Země a půdorysný průmět zemské osy leží na totožné přímce a současně je pochopitelně půdorysný průmět severního pólu od Slunce dál , než půdorysný průmět středu Země do ekliptiky, což je přímo onen bod sám (střed Země jako i střed Slunce leží samozřejmě v rovině ekliptiky).

A dále tedy podobně letní slunovrat nastane bez ohledu na kalendář , přísně geometricky vzato na tom bodě dráhové elipsy , kde :

je půdorysný průmět zemské osy do roviny ekliptiky totožný se spojnicí , tedy průvodičem střed Slunce-střed Země, tedy jinými slovy, svírá nulový úhel , neboli průvodič od středu Slunce ke středu Země a půdorysný průmět zemské osy leží na totožné přímce a současně je pochopitelně půdorysný průmět severního pólu od Slunce blíž  , než půdorysný průmět středu Země do ekliptiky, což je přímo onen bod sám .

A pochopitelně , protože od zmíněného bodu na dráhové elipse, kde nastal aktuálně zimní slunovrat , Země neustále plynule putuje po oběžné dráze směrem k bodu, ve kterém teprve nastane letní slunovrat , tak pochopitelně je mezi těmito body naprosto jednoznačně definována poloha bodu na dráhové elipse , ve kterém nastane nejprve jarní rovnodennost a posléze pak na příslušném úseku dráhové elipsy i podzimní rovnodennost .

A jelikož precese zemskou osu stáčí proti směru pohybu Země po dráhové elipse , to jinými slovy znamená, že půdorysný průmět severního konce zemské osy míří po každé jinam a proto z principu věci již nenastává zimní slunovrat v periheliu , ale postupně se stěhuje od perihelia k mezoheliu 2 do apohelia postupně k mezoheliu 1 a zase zpět do perihelia .

Čili jinými slovy to také znamená , že jelikož onen půdorysný průmět severního konce zemské osy do roviny ekliptiky ukazuje do různých souhvězdí , tak proto také nastává zimní slunovrat stále více již nikoliv v Kozorohu , ale postupně ve Střelci , pak Štíru a tak dále .

Podobně jarní rovnodennost  tak již prakticky přestává být v Beranu , ale stále více Rybách a postupně Vodnáři a postupně ve všech dalších .

Podzimní rovnodennost již ne ve Vahách , ale v Panně a postupně ve Lvu a postupně ve všech dalších .

Letní Slunovrat již ne v Raku , ale postupně v Blížencích a pak v Býku a postupně ve všech dalších .

S hlediska pozorování to tedy znamená , že my jako pozorovatelé vlastně pozorujeme , kam se aktuálně promítá střed pravého Slunce v oněch geometricky stanovených dnech , takže pochopitelně, když se promítá o jarní rovnodennosti Slunce do Brana , spíše dnes do Ryb , tak ve skutečnosti při pohledu od Slunce to je na opačnou stranu , tedy do Vah, spíše do Panny .

Příslušný půdorysný průmět zemské osy , spuštěný do ekliptiky se pochopitelně promítá postupně rovněž do všech jednotlivých znamení , tedy v současnosti již přestal směřovat  do Raka  a směřuje spíše však do Blíženců a tam směřuje ve všech bodech dráhové elipsy . 

Až tedy nastane čas , cca za 26 000 let, že bude opět nastávat zimní slunovrat přesně v periheliu, bude současně na severní polokouli zima mírnější , léto chladnější , zatímco na jižní polokouli tomu je a za oněch 26 00 let znovu bude přesně naopak , tam bude v tu  chvíli léto ještě sušší a zima drsnější .

Za cca 6 500 let bude v periheliu nastávat jarní rovnodennost , v mezoheliu 1 bude letní slunovrat , v apoheliu bude podzimní rovnodennost a v mezoheliu 2 bude zimní slunovrat .

Za dalších 6 500 let , tedy za 13 000 let , bude v periheliu nastávat letní slunovrat, v mezoheliu 1 bude nastávat podzimní rovnodennnost , ve apoheliu bude nastávat zimní slunovrat a v mezoheliu  2 bude nastávat jarní rovnodennost .

Za dalších 6 500 let , tedy za 19 500 let , bude v periheliu nastávat podzimní rovnodennost , v mezoheliu 1 bude nastávat zimní slunovrat a v apoheliu bude nastávat jarní rovnodenost a v mezoheliu 2 bude nastávat letní slunovrat .

A konečně za dalších 6 500 let , tedy po dokončení precesního cyklu , za 26 000 let , bude opět v periheliu nastávat zimní slunovrat , v mezoheliu 1 bude nastávat jarní rovnodennost , v apoheliu bude nastávat letní slunovrat , v mezoheliu 2 bude nastávat podzimní rovnodennnost .

Toto vše je popisováno z pohledu pozorovatele severní polokoule , na jižní polokouli tomu bude ve všech zmíněných polohách naopak .

Dále, když bude nastávat rovnodennost v mezoheliu 1 či mezoheliu 2 a to samé i podzimní rovnodennost , tak to bude zároveň na vrcholovém bodě malé poloosy b  dráhové elipsy . Tento bod má tu vlastnost, že je v něm vzdálenost od Země ke Slunci rovna délce velké poloosy dráhové elipsy , která je aritmetickým průměrem vzdálenosti ke Slunci v apoheliu a periheliu  .

Tudíž v současnosti nastáva jarní rovnodennost v místě dráhové elipsy malý kus dráhy od mezohelia 1  směrem k periheliu  .

Podobně podzimní rovnodennost nastává v místě dráhové elipsy ,  jež je malý kus blíže od mezohelia 2 k apoheliu .

Obojí to proto , že když si sestrojíme průvodič od Slunce, kolmý na velkou poloosu , tak se dostaneme na bod , který není na vrcholovém bodě malé poloosy b dráhové elipsy a přitom současně je půdorysný průmět zemské osy do eklipktiky v tomto bodě kolmý na tento průvodič , jelikož v současnosti tedy onen půdorysný průmět severního konce zemské osy je témeř totožný s přímkou , v níž leží též pooosa a dráhové elipsy .

Podobně po 13 000 letech bude situace na severní polokouli shodná se situací na jižní polokouli v současnosti .

Zima bude nastávat na severní polokouli v apoheliu , tedy drsnější a léto v periheliu tedy sušší .  

A dále také přibližně za 6 500  let nastane čas ,  kdy se bude jaro odehrávat geometricky vzato přesně v mezoheliu 1 a současně podzim nastávat v mezoheliu 2 .

Tudíž , když byl kdysi dle evropského kalendáře stanoven zimní slunovrat na 21.12. a případně v malém intervalu okolo tohoto dne,  totéž platí i pro jarní rovnodennost kolem 21.3. a letní slunovrat kolem 21.6 a podzimní rovnodennost kolem 23.9. a tak tomu při používání našeho kalendáře již zůstane .

Důsledek precese tedy je, že ony výše zmíněné dny prostě nastávají ve všech možných bodech dráhové elipsy .

Co se týče dráhové elipsy samotné , tak je velmi málo odlišná od kružnice , jelikož její rozměry jsou následující :

Velká poloosa a = 149 597 887.5 km

Malá poloosa b = 149 576 999.8 km

Ohnisková vzdálenost  f = 2 499 813.5 km

Vzdálenost Slunce od apohelia ah = 152 097 701.0 km

Vzdálenost Slunce od perihelia ph = 147 098 074.0 km

Jak je vidět , vzhledem k malému rozdílu mezi délkami poloos , který činí a-b = 20 887.5 km

jedná se , vzhledem ke vzdálenosti Země od Slunce o nepatrnou hodotu , tedy cca 20 000 km : 150 000 000 km .

V pozemských podmínkách , kdybychom si chtěli tento rozdíl představit a zmenšili model zemské dráhy do měřítka 1 : 20 000 000 , tak kdybychom na rovinatém terénu vytyčili přímku déky 15 000 metrů , na ní střed a obdrželi tak poloosu délky 7 500 metrů a na ni vytyčili kolmici , tak délka této vedlejší poloosy bude v tomto měřítku činit cca 7  498.958  m a ve vzdálenosti  125 m od středu sestrojíme ohnisko , přičemž Slunce samotné v tomto měřítku bude mít poloměr cca 0.692 m , jeho průměr ve skutečnosti činí cca 1 392 684 km .

Čili rozdíl mezi dráhovou elipsou Země a kružnicí je v řádu daném polovinou obvodu zemského rovníku , resp. cca 1.5* násobku zemského průměru .

GEOMETRIE PRECESE

Leden 9, 2013 Posted by | Geometrie vícerozměrných prostorů | Komentáře: 2