Mexiko v dávné minulosti

Just another WordPress.com weblog

O třech nezodpovězených otázkách

New Document

Sice tak trochu víme , co je světlo , co jej tvoří , ale to co se s ním odehrává , je natolik v rozporu , že dokud nebude nalezena jednotící teorie , je to totéž , jako bychom nevěděli nic
Totiž , právě konečná rychlost světla tedy říká , že nic nemůže dosáhnout rychlosti světla .
Není tomu tak , jak se v populárních textech píše , že nic nemůže letět rychleji , než světlo .
To z rovnice nevyplývá a platí „obousměrně“ .
Tedy jak pro „opozdilce“ – tardyony (to jsme „my“ , tak „urychlence“ , tachyony , zatím nepoznané) .
Ale , budeme-li mít známý pokus , kdy budeme mít např. bodový zdroj světla , stínítko a před ním ještě jedno , v něm učiníme např. štěrbinu a o kus dál další , tu ale prozatím zakryjeme , tak při pouze odkrytém jednom otvoru vznikne plná světelná stopa .
Jenže v okamžiku , kdy odkryjeme druhou štěrbinu , obdržíme místo toho interferenční obrazec a ten je způsoben sčtáním a odečítáním světelných vln v různé fázi se nalézajících (takhle se dá ze dvou světel vyrobit tma a ze dvou zvuků ticho)
Jenže aby k tomu obrazci došlo , musí cca stejný počet fotonů projít jednou i druhou štěrbinou .
Ale , když se uspořádá pokus tak , že se dá místo stínítka , např. film s citlivou vrstvou a světlo se realizuje tak, že se bude za např. jednu vteřinu pouštět jeden foton , (to ještě do nedávna nešlo) , tak lze dokonce ještě nechat obě štěrbiny zakryté a těsně před průchodem jednu z nich náhodně odkrýt , resp, obě dvě a přesto po i nepříliš velkém počtu vypuštěných fotonů to nakonec dopadne tak , že cca polovia počtu bude vytvářet světelnou stopu v levé a cca polovina počtu v pravé části citlivé vrstvy a to jako celek vytvoří interferenční obrazec rovněž , prostě se budou střídat tmavší a světlejší proužky , složené z „teček“ jakožto stop po zachycených fotonech na exponované citlivé vrstvě filmu .
Jenže , nelze vůbec vysvětlit , proč a kdo a jaký mechanismus „zařídí“ , že v jistou chvíli se foton „rozhodne“ jít tou či onou štěrbinou , a také , jak se „dozví“ , že jedna štěrbina byla nadobro zakryta a od té chvíle se interferenční vzorec „nekoná“ . Interferenční vzorec na citlivé vrstvě pochopitelně vunikne i při více než dvou štěrbinách . Hlavní nezodpovězená otázka je , jak se foton dozví , že všechny štěrbiny (kromě jediné) byly zakryty .

To totiž způsobuje velký problém . Ten interferenční obrazec by totiž vznikl , i kdyby ty štěrbiny byly od sebe vzdáleny nejen třeba půl metru , ale i třeba 100 světelných let a k tomu obrazci (při odkrytí více než jedné štěrbiny) dojde „ihned“ , což je , jak známo v rozporu s teorií relativity , jelikož tato okolnost , zvaná „ihned“ znamená , že se ta informace , že jedna ze dvou vzájemně vzdálených štěrbin (třeba 100 světelných let ) byla odkryta , resp. zakryta , přenese ihned , tedy nekonečně velikou rychlostí .

Vědci to ve skutečnosti poněkud bagatelisují , jelikož to je tak pohodlnější a jejich „řešení“ spočívá v tom , že se „jako domluvili“ , že budou říkat , že je foton na obou (to v případě dvou šterbin) resp. na všech místech současně (superpozice) , a že nelze , to jistě , bez narušení pokusu , zjistit , kde se opravdu nachází , ten konkrétní foton .

To samozřejmě jistě nejde , ale nicméně , obě dvě teorie , jak ta relativity , tak ta kvantová s tím „bytím“ fotonu na více místech současně , tak fungují v jednom přístroji , každá za sebe nezávisle a přesto , v naprostém fyzikálním rozporu .

Např. v elektronickém světelném dálkoměru , tak pochopitelně se vyšle světelný paprsek a ten dorazí na odrazný hranol a od něj pochopitelně zpět a to trvá právě tolik zlomků vteřin , kolik činí vzdálenost (zde její 2* násobek (stroj-skleněný hranol, skleněný hranol-stroj) vyjádřená ve světelných „zlomcích vteřin“ a okolnost, jak se změří ta vzdálenost, je dána počtem sinových půlvln (což je celé číslo) a dále zlomkem délky vlny (tedy vlastně její fáze) , což je zase zjištěno pomocí interference , která nám řekne , nakolik je velká část dorazivší světelné vlny (a interference je zase záležitost kvantové teorie světla) .

Takže , jak vidno , obě naprosto se navzájem vylučující se teorie světla fungují v jednom jednoduchém přístroji .

Další , nevyřešenou záležitostí je gravitační interakce , měla by mít a zřejmě má , svého přenašeče , kterým je energetické kvantum graviton , měl by mít „nulovou klidovou hmotnost) , ale to je jen obezlička , prostě když letí , tak právě má konkrétní hmotnost a když neletí , tak především neexistuje .

Ale tím vyvstává problém , jelikož síla je mezi tělesy vzájemá a stejná , tedy kámen (úlomek z meteoritu) , letící kolem Země , působí na Zemi stejnou silou , jako Země na ten letící kámen vesmírem, tak to mimo jiné znamená , že Země vysílá na ten letící kámen naprosto stejně interagujících gravitonů , jako ten kámen letící vesmírem , na Zemi .

A zase , odkud „ví“ , ta Země , že (např. větší těleso , z něhož ten kámen je vlivem slapových sil odlomen ) že má právě takovou velikost , že představuje určitý počet gravitonů a že tentýž počet má vyslat i Země .

Zase to předpokládá přenesení informace o vzájemné velikosti nekonečnou rychlostí na libovolnou vzdálenost (kámen „musí vědět“) jak veliká je Země již v okamžiku , kdy se odlomil z většího meteoritu , a Země „musí vědět“ , jak velký je onen z většího se kusu odlomivší kámen , letící vesmírem .

Jen to „zařídí“ , že platí ten vzoreček F12 = F21 . A samozřejmě pro všechna různá tělesa .

Jistěže pochopitelně v úpravě dnes všeobecné gravitační teorie relativity vlivem zakřivení prostoročasu . Ale rozpor s konečnou rychlostí gravitonů a vynucený předpoklad „okamžité“ znalosti o velikosti hmoty , tudíž informace o „tom“přenesená nekonečnou rychlostí bez ohledu na vzájemnou vzdálenost , trvá .

Dokud nebude toto uvedeno do vzájemného souladu tj. výskyt téhož energetického kvanta na více místech současně , přenesení informace nekonečnou rychlostí a konečná rychlost energetických kvant , tak se nebude konat teorie velkého sjednocení , GUT .

Další , vědci bagatelisovanou otázkou je to , co se ději při tzv. el. proudu v kovech .

Dle učebnic to má být údajně pohyb volných elektronů v jednom směru .

A že prý , když je vedení i několik km dlouhé , tak po zapnutí začnou spotřebiče pracovat okamžitě .

A že je to podobné , jako v hadici s kapalinou , připojenou k ventilu .

Ve skutečnosti je to zřejmě jen umělé přirovnání , které ale ve skutečnosti nefunguje .

Totiž , ty tak řečené volné elektrony se totiž pohybují po sepnutí konců kabelu rychlostí cca 3 mm za 1 vteřinu .

A co je důležité , především : budeme-li mít např, baterii , k ní vodič , poblíž záporného pólu spínač a někde , třeba u kladného pólu svítící diodu .

Bude-li délka toho kabelu (např. namotaného na cívce) cca 300 000 000 m (vážil by včetně izolace cca 25 tun) , tak okamžikem sepnutí se vůbec norozsvítí ta dioda , až teprve na konci 1 vteřiny od sepnutí spínače .

Ve skutečnosti se totiž v kabelu odehraje následující , : jak jsem výše uvedl , každá síla má svého přenašeče a tím je nedělitelné energetické kvantum , tedy u gravitační síly graviton (zatím ještě nedetekován) a u elektromagnetické síly to je foton .

Ten má totiž tu zajímavou vlastnost, že jen tehdy , když se pohybuje , má konkrétní energetickou hmotnost .

To ale znamená , že když se nepohybuje , tak především neexistuje .

Tudíž , okamžikem jeho vzniku již letí právě rychlostí c , tedy (dříve 299 792 458 m/s – úřední definice jednoho metru jako rec. hodnota) dnes ale spíš 299 792 459 m/s

Čili má nekonečné zrychlení , akceleraci , což je umožněno tím , že nejprve má nulovou klidovou hmotnost , alias tedy nejprve neexistuje .

Foton sám může vzniknout jako energetické kvantum obdobou „fázového přeskoku“ , tedy okamžitou přeměnou jiné energie či hmoty a od chvíle vzniku má svou jen rychlost c a nic jiného .

A rovněž tak , při svém zániku se s nekonečně velkým zpomalením , tedy decelerací , zastaví, což ale jinými slovy znamená , že zanikne přeměnou , čili letí stálou rychlostí c a najednou , bez plynulého zpomalování zanikne .

A to se právě ve skutečnosti odehrává při tzv. el. proudu .

Ale ještě se to dá jakž takž vysvětlit pro stejnosměrný proud , horší to je u střídavého .

Při propojení okruhu vznikne vlivem energetického přebytu (ve zdroji) spontánně vysokoenergetický foton , a ten pochopitelně od vzniku letí v tom kabelu právě rychlostí c a narazí do toho tak řečeného volného elektronu a s ním ihned (bez zpomalení ) interaguje a přemění jej na pozitron , což je antielektron , tedy antičástice k elektronu , tedy elektron s kladným nábojem .

A jelikož je ve vesmíru převaha hmoty nad antihmotou , tak ten pozitron se nachází v těsné blízkosti dalšího volného elektronu a jelikož se zde setká částice s antičásticí , tak obě dvě naráz anihilují v energetickém záblesku a vytvoří spolu nový vysokoenergetický foton a celé se to opakuje, dokud ten foton neabsolvuje celou délku toho kabelu .

A teprve po průletu tohoto vznikajícího a zanikajícího fotonu po celé délce dojde k rozsvícení diody .

A pochopitelně , jelikož v příkladě byla délka celého kabelu 300 000 000 m , tak teprve proletěním fotonu celou délkou kabelu , což bude trvat 300 000 000 (m) / 299 792458(m/s) = 1 vteřina dojde k aktivaci spotřebiče .

Takže žádné okamžitě , jak se snaží namluvit v učebnicích .

A ten samotný pohyb předtím neuspořádaně se pohybujících volných elektronů , cca 3mm / 1 sec. , tak ten rozhodně není příčinou toho , že se přenese užitečná informace v kabelu rychlostí světla , jistěže k němu dojde , ale není to to , co tvoří princip proudu , ale souběžný efekt .

A navíc , budeme-li mít střídavý proud , tak to především znamená , že se v žádném případě nebudou ty volné elektrony pohybovat vpřed , ale budou „přešlapovat“ namístě .

Frekvence znamená , kolikrát za vteřinu změní proud směr , takže 1 Hz je jeden cykl/sec (takhle se to dříve značilo) , tak to znamená , že půl vteřiny půjde zleva doprava a půl vteřiny zprava doleva .

Vlevo např. bylo minus , vpravo plus a po přepólování bude tudíž vlevo plus a vpravo minus .

Jenže , jak řečeno ,volný elektron „udělá“ za vteřinu 3 mm . Tudíž za půl vteřiny , které mu jsou dopřány to dělá cca 1.5 mm a vzápětí „dostane povel“ jít přesně na opačnou stranu , takže o co při části cyklu popošel , o to samé se vrátí .

A při vyšší frekvenci , např. 50 Hz , to znamená , že půjde 50* zleva doprava a 50* zprava doleva , tedy 0.01 vteřiny je mu (elektronu volnému) dopřáno , aby „popošel“ o 3 mm/1 sec * 0.01 sec = 0.03 mm jedním směrem a ihned na to ty samé 0.03 mm zpět .

Čili je vidět , že čím vyšší frekvence střídavého proudu , tak tím méně se jedná o „pohyb“ volných elektronů .

Prakticky vzato se vůbec nepohybují , jenom oscilují na místě .

A ještě hůře je pak vysvětlitelné , co se odehrává s vysokoenergetickým fotonem , např. ve vodiči výše uvedené délky .

Když bude opět frekvence 1 Hz , tak za půl vteřiny ten vysokoenergetický foton dorazí pochopitelně jen do poloviny délky kabelu a již se systém přepóluje a „jemu v ústrety“ se vypraví rovněž vysokoenergetický foton , který během následující půlvteřiny dorazí cca do poloviny délky kabelu .

Pochopotelně , že ten předchozí foton pokračuje dál , a další se za jeho „zády ještě tvoří a když bude , pokračujíc ve svém letu , na konci kabelu , bude teprve ten jemu v ústrety jdoucí v polovině délky kabelu , a za ním další ve stejném smyslu a nevyhnutelně nutně se musí „potkat“ ve 3/4 délky kabelu (zleva) .

Čili po celé délce kabelu se tak budou pohybovat fotony a míjet se (při tom spontánním vznikání a zanikání ) a to vše v obou směrech .

A volné elektrony budou pouze přešlapovat na místě , činíce posuny cca 0.03 mm tam a zpět .

Čili příliš to ten proud nepřipomíná a navíc je dost těžko představitelné , že , jelikož ty fotony přeci si nemohou „pamatovat , odkud jejich předchůdce „přilétl“ (každý totiž zanikne a současně stvoří pozitron), tak přesto k přenesení užitečné informace , alias rozsvícení diody dojde rovněž tak za 1 vteřinu , a z toho nevyhnutelně nutně vyplývá , že musí , ten první (foton) a všichni jeho následovníci dokočit celý kabelový okruh , ačkoliv systém je již přepólován a navíc přeskakují přes opačně jdoucí volné elektrony , které jakž takž mohly udávat směr u stejnosměrného proudu .

Ve skutečnosti nedává smysl ani příměr s hadicí , protože k proudění kapaliny je nutno mít jeden konec vždy volný .

Jenže kabel naopak je vždy propojený , jakmile je rozpojený , lhostejno zda u stejnosměrného či střídavého proudu , tak k přenesení informace nedojde .

A tohle je další , tedy čtvrtá nezodpovězená otázka .

Ještě , proč se nemůže elektron pohybovat rychlostí světla .

Podobně , jako auto potřebuje „rozjezdovou “ dráhu na dosažení určité rychlosti a k tomu potřebný čas , tak podobně i elektron o konkrétní , i když malé hmotnosti potřebuje rovněž rozjezdovou dráhu .

Aby se dal urychlit na alespoň 225 000 km /s , je k tomu zapotřebí výkonu jedné menší elektrárny , baterie elektromagnetů v kruhovém tunelu 20 km délky a několika vteřin a „rozjezdové“ dráhy cca 100 km , cosi na způsob lineárního elektromotoru .

Čili z jednoduchého důvodu , nic o konkrétní relativně klidové hmotnosti nemůže dosáhnout rychlosti světla .

Foton jí nemá zapotřebí dosahovat , jelikož nepotřebuje zrychlení a letí rovnou právě rychlostí c , tedy buď nula (a tedy neexistuje ) nebo rovnou 299 792 459 m/ vteřinu.

A to , co je nazýváno pole a vlnění , tak jsou jen umělé pojmy , do jejichž podstaty , jak vidět z jednoduchých příkladů , jsme ještě nepronikli , samozřejmě , že i s těmito umělými pojmy je nutno pracovat , jelikož nic „lepšího“ prostě není k dispozici a také je pravda , že i s těmito umělými pojmy bylo sestrojeno vše , co užíváme .

Ještě k možnému přenosu elektrické energie na dálku , tj. bez kovových vodičů .

Má to být založeno na výše uvedené myšlence , že bez ohledu na vzdálenost , jsou částice spolu provázány a tzv. kolapsem vlnové funkce při zásahu do „blízké“ částice dojde k okamžité změně u sebevzdálenější částice
Tedy , při přidání energie u té blízké částice se nekonečně velikou rychlostí projeví u té „provázané“ v sebevětší vzdálenosti .
Jenže to zcela určitě nemůže být bezztrátové , jelikož i jen „zásah“ do blízké částice spotřebuje energii a teprve pak dojde k její změně (alias kolaps vlnové funkce) a to vlivem přidané energie (té jež zbyde po „nutném“ vydání na kolaps vlnové funkce) a ta se projeví přidáním u svého párového protějšku v sebevětší vzdálenosti okamžitě .
Takže může být , že se jistě ušetří kovového vedení pro dálkový přenos el. energie , ale koncoví spotřebitelé budou stejně asi klasicky přes kovové vedení připojeni a zde bude docházet ke klasickým ztrátám a není vyloučeno , že suma energie potřebná na kolaps vlnové funkce dá v součtu jen o něco méně , než použití klasického vodiče . Ale i tak je to samozřwjmě obrovský krok dopředu , jelikož se především ušetří kovové vedení dálkové a rachlost přenosu enrgie rovněž jelikož se takto kvantově zkrátí prostoročasová vzdálenost (největší část kabelového okruhu bude zkrácena a jen v té budou fotony přenášet užitečnou informaci rychlostí světla c , mezi částicemi bude přenost trvat nekonečně krátký časový okamžik .
Je otázka , zda ale , jelikož to je fyzika vysokých energií , by při přenosu tak velkého množství energie nedošlo k vytvoření černé minidíry , kde by se energie vytratila do hyperprostoru , nám nedostupného .
Asi jako s vesmírem , něco zjistíme , ale na každé dílčí zjištění přibude obrovské množství dalších otázek .

Reklamy

Leden 29, 2010 Posted by | Různé | Napsat komentář