Malé vysvětlení ke 13. Bactunu

Na různých webech jsem se dočetl , že se prý koncem třináctého bactunu rozumí ten okamžik , kdy k datu , zaznamenáno dekadickými číslicemi 13.19.19.17.19 se prý připočte jeden den tedy Hun Kin a obdržíme tak číselné vyjádření

14.0.0.0.0 a tím prý jako začne 14. bactun .

Musím říci  ,že to je nedorozumění , jelikož tak jako třináctá tisícikoruna končí tím ,že se utratí z ní poslední nejmenší peněžní jednotka tedy tisící v pořadí , tedy těsně před definitivním utracením celkového počtu třinácti tisíce Kč tomu bude předcházet okolnost , kdy bude „skóre utracených peněz“ , 12 999 a pak po utracení ještě jedné Kč již plných 13 000 .

A tudíž nemůže končit 13. bactun tím , že se k datu 13.19.19.17.19 přičte jeden den a obdržíme tak 14.0.0.0.0 . To je totiž absolvovaný plný počet čtrnácti kusů bactunů následujícím dnem by začal tudíž  patnáctý  bactun .

Takže datum těsně před završením 13. bactunu bude 12 Bactunob 19 Katunob 19 Tunob 17 Uinalob 19 Kinob ,

Tedy 12 Bactunů 19 Katunů 19 Tunů 17 Uinalů a 19 Kinů .

Dále , dočetl jsem se ke svému údivu , že prý to jsou umělé názvy .

Musím říci , že nikoliv , jelikož slovo Tunich značí kámen a jelikož oni neměli pojem pro kalendář tak jako my , ale byli si vědomi toho , že je nějaký „nosič informací“ (po našem řečeno) a tím byl opracovaný plochý kámen , tedy CHAALTUN , tak zkráceně tomu kalendářnímu nosiči informací říkali Tun .

A byť to znamená kámen , tak tím rozuměli pochopitelně v této souvislosti kámen se zaznamenanými daty , tedy obdoba kalendáře po našem .

Asi jako by příslušník Deutsche Polizei pravil při závojové kontrole : „Ihre Papiere , bitte „.

Tak samozřejmě , že člověk může mít s sebou různé papíry , i hygienické i psací a kreslicí , ale onen Deutsche Polizei má na mysli pouze „papíry“ (nosiče informací) na nichž jsou zaznamenány nacionálie .

Takže vlastně OP , pas a pod .

A podobně tomu bylo jasno i u Mayských kmenů .

Takže dovedl dobře rozlišit onen Quiché a pod. ,zda je řeč o kameni (např. valounu či balvanu)  někde u cesty , nebo plochém opracovaném kameni s kalendářními údaji .

Takže plný počet je prostě ÓOXLAHUN BACTUNOB a to byl jako věk Slunce (jeden) .

Slovo Bac značí 400 (totiž 400 kamenů (plochých s vyznačením 360 dní)) .

Slova Ka je jen redukované KAL (dvacet ) , takže kdysi dávno zredukovali Mayské národy slovo pro dvacet , tedy KAL na KA ve spojení s dalším slovem zde TUN , tedy dvacet „kamenů“ tedy 20 násobků vyznačení počtu 360 dní , tedy 20 „let“ .

Takže jsou to velmi dávná slova a neznamenají nic více,   než obdobu řádových jednotek , zde důsledně dvacítkových :

KA(L) 20

BAC 400

PIC  8 000

KINCHIL 160 000

ALAU 3 200 000

CALAB 64 000 000

HABLA  1 280 000 000

Tolik na vysvětlenou .

Jinak, jak je vidět , tak 13 kusů bactunů tedy představuje cca 5200 let a jelikož dle Mayů je tato série pátá , tedy pátá třináctice (trecena) , tak to je obdoba 5. věku Slunce , což je svým způsobem pravda , jelikož 5 kusú těchto třináctic činí pak 5 * 5200 let = 26 000 let , což je , jak známo , precesní perioda , o níž i skeptičtí vědci její znalost přisuzují Mediteránním národům , aniž by jim však přisuzovali znalost  alespoň nejjednodušších optických přístrojů .

Takže , co bylo možné v oblasti Středozemního moře , (údajně bez alespoň nejjednodušších optických přístrojů), tak není důvod , aby totéž nebylo možné v oblasti Americké , (aby bylo učiněno zadost vědcům), tak rovněž bez nejjednodušších optických přístrojů .

Jinak znalost precese , aby ji bylo možno seznat , tak jako Hipparchos , tak vyžaduje , vzhledem k malému úhlovému posuvu , nicméně nejprve vyslověení její hypotézy a současně dlouhodobé , dá se říci celoživotní úhlové měření .

Dá se říc , že kdyby ten řečený Hipparchos prováděl své úhlové měření (asi tedy dřevěnými kvadranty) , po dobu třeba 40 let , tak by za 40 let pozorování zaznamenal úhlový posun pouhých 2000  vteřin , tedy cca 33 úhlové minuty , cca 1/2 stupně .

A usuzovat , že ze půl stupně  = cca 40 let pozorování je (lineárně) cca 360 stupňů za 26 000 let je velmi odvážné .

Navíc není vůbec jisté , zda precesní pohyb je rovnoměrný , s konstantní úhlovou rychlostí .

Asi jako by někdo chtěl usuzovat z 146  ujetých metrů auta (poblíž např. Teplic)  , že po 95  km dojede do Prahy a nikoliv do jiného města .

Jenže to je tak malý úhel , že nikterak nenasvědčuje , že pohyb bude kruhový kolem pólu precesní kružnice , kterým  je bod , úhlově v polovině vzdálenosti (úhlové) , mezi hvězdou Polárkou a hvězdou Vega v souhvězdí Lyra .

V současnosti se , asi za 97 let , dostane konec osy na maximální úhlové přiblížení k Polárce a za cca 13 000 let , tedy dva a půl třináctice , tedy dva a půl bactunu , se dostane do druhé krajní polohy (té hvězdy Vega) .

Ale , co mohl vědět Hipparchos , (a zřejmě chaldejští pozorovatelé hvězd) , tak mohli vědět Mayové a pak název pro sérii zvanou třináctice bactunů , totiž věk Slunce , je více než příhodný , jelikož jediné , co mohli vidět , byly hvězdy , jak opisují kruhové dráhy za noci kolem přibližně Polárky a případně si všimnout , že se střed  té kružnice , po níž se zdánlivě pohybují hvězdy , blíží stále více k Polárce . 

Pak samozřejmě je jasné , proč z praktických důvodů , čistě jen kvůli této okolnosti a sice doba precese (které zřejmě říkali 5 věků Slunce) je při absolvování celé otočky tedy jinými slovy dosaženo konce 5. Bactunu .

Takže precesní cyklus začne kontinuálně pochopitelně nanovo (tak jako oběh Země kolem Slunce , nic se nezadrhne) a pojede nových pět třináctic Bactunů .

Samozřejmě , že také vedli tzv. Velmi velký počet a tam se pak již uplatňovaly ty další , výše zmíněné násobky , poměrně příhodné pro tak velký cyklus , jako je precesní perioda .

Naše , řekněme vědecky zaměřené lidstvo z těch 26 000 let absolvovalo s bídou jen asi 200 let .

Jinak celá dlouhá doba předtím se nijak podstatně nelišila , ani lidská společnost ve Starém světě nebyla před 200 až 300 lety příliš odlišná od společnosti za doby Hipparcha .

Ale spíše si myslím , na základě nezpochybnitelné existence přístoje z Antikythéry , který obsahuje mnoho ozubených , do sebe zapadajících koleček , takže jen aby bylo možno tak jemný výtvor mechaniky provést , tak by bylo k tomu přinejmenším nutno mít alespoň nejjednodušší optický nástroj lupa .

Stačí se podívat,  jak vypadají orloje s mechanickým planetariem (jako  Pražský orloj) a jak velké mají ozubení na jednotlivých součástech . Tak tam je to samozřejmě spíše precizní dílem kovářská a dílem mechanická práce , ale vzhledem k rozměrům částí nutně nevyžadující přeměřování a kontrolu obrobených součástí pod lupou .

Jenže , přístroj z Antikythéry tento nástroj dozajista vyžadoval , již proto , že každý (může si zkusit vypilovat jehlovým pilníkem i dosti hrubé ozubené kolo o menším počtu zubů a větším poloměru a čím více se bude blížit k ideální vypilované poloze , tím spíše bude pociťovat palčivě nemožnost ani pomocí lupy , shlédnout , zda již není „přepilováno“ .

To totiž nelze pak napravit .

A navíc , porovnáme-li obtížnost při výrobě lupy a obtížnost při výrobě jemného ozubeného kola , tak zcela učitě je jednodušší vybrousit oblý tvar lupy , než třeba 180 stejných zubů po obvodu o rozteči 3 mm .

U lupy se nestane nic jiného (když „ujedeme“) , než že buď bude mít o něco větší , nebo o něco menší finální poloměr křivosti .

Ale to vůbec nevadí , protože jediný důsledek bude , že prostě , abychom ten obráběný předmět spatřili ve svém oku jako stejně se velikostně jevící , tak prostě lupu buď o něco více , či o něco méně , oddálíme od oka , což není žádná újma .

Jsem tudíž toho názoru , že daleko spíše mohly existovat nejprve nejjednodušší optické nástroje , lupa a pak dalekohled , než nejprve  jemně vybroušená ozubená kola , jejichž technologie je daleko pracnější .