TACHYON

Rád bych zkusil ozřejmit , co možná objevili v CERNu .

Nyní však dali v CERNu vysvětlení : chybné propojení , jež způsobilo diferenci 60 nanosekund .

Čili částice se dostavila , po přičtení této hodnoty , v obvyklý čas  .

Takže níže uvedený článek by s tachyonem dával smysl za předpokladu ,  kdyby se žádné rozumné vysvětlení onoho časového rozporu nepodařilo nalézt .

Samozřejmě , že kdyby se tachynovou částici podařilo detekovat , byl by to významný objev a pak by samozřejmě začalo být zajímavé , jestli by se choval též relativisticky , zejména ohledně přidávání energie , jež by jej však , zpomalovala na rychlost až  téměř k c . A samozřejmě též naopak , zda by při odebírání energie této tachyonové částici došlo k jejímu urychlení na blíže neurčitou vysoce  nadsvětelnou rychlost .

Dle teorie relativity , která , jakkoliv se to nezdá důležité , je každý den praktickým způsobem neustále ověřována  , např. v GPS zjišťování polohy , kde se musí uvažovat s dilatací času a nyní , vzhledem k tomu , co se přihodilo v CERNu , je to obzvlášť důležité , zejména když se ukazuje , sice až nyní , že za fenoménem chybějícího času je pouhá technická závada .

Tudíž , přenašečem elektromagnetické síy je energetické kvantum foton  a ten má tu vlastnost, že má nulovou klidovou hnotnost , což jen jinými slovy znamená  , že nejprve neexistuje  a pak , když vznikne fázovým přeskokem , když se vytvoří v energetickém záblesku , lepší přirovnání mne nenapadá a od tohoto okamžiku má již právě rychlost c = 299 792 459 m/s (+0.5 m/s, – 1.5 m/s) což jsou toleranční meze , v jakých se jeho absolutní hodnota nalézá . Z úředních důvodů se neustále uvádí , že rychlost světla c = 299 792 458 m/s, ale tento údaj pochází z doby kolem roku 1972 , kdy ještě nebyla měřící a výpočetní technika na dnešní výši  .

Úřad pro míry a váhy ovšem tuto tehdejší absolutní hodnotu rychlosti světla , která byla v tolerančních mezích (+1.5 m/s , -4.5 m/s) tedy 3* větších než v současnosti , použil pro výrobu definice metru , přičemž se zřejmě domníval , že se budou zpřesňovat jen jednotky za desetinnou čárkou , což se sice stalo , ale zaokrouhlením pak došlo ke změně jednotky . Nicméně pro pozemská měření to význam pochopitelně nemá , ani pro měření elektronickým dálkoměrem .

Dále se dost neobratně říká , že nic nemůže letět rychleji , než světlo , také že nic nemůže překročit rychlost světla .

Jenže to je nepochopení významu rovnice . Ve skutečnosti to je velmi důležité  , co ta  rovnice říká , že nic nemůže dosáhnout rychlosti světla , a to není totéž , jako překročit či letět rychleji . Takže , právě proto , že foton , nemá nejprve žádnou hmotnost , alias když neexistuje a pak , v okamžiku vzniku již letí právě plnou rychlostí světla c (tak samozřejmě , že v různém prostředí různě rychle , a to je to ,  co způsobuje barevné spektrum , proto se také hovoří o vícebarevných elektronických dálkoměrech , jelikož různé rychlosti v daném prostředí odpovídají té či oné barvě světelného spektra , tedy různé měřicí frekvenci a souvisí to s indexem lomu světla .

 Tedy jinými slovy , foton má nekonečně velké zrychlení a v kterémkoliv sebekratším úseku jeho absolvované dráhy bychom naměřili rychlost c , tedy jinými slovy , v kterémkoliv sebekratším okamžiku od okamžiku vzniku fotonu naměříme rovněž rychlost c  a to vše díky okolnosti ,  že nejprve nemá hmotnost žádnou , alias v daném okamžiku neexistuje , tudíž neletí a nezprostředkovává elektromagnetickou interakci .

 Takže nepotřebuje „rozjezdovou dráhu“ , jako třeba jiná částice , která však konkrétní hmotnost za relativního klidu , vůči ostatním částicím , má .

Tudíž jakákoliv částice se sebemenší hmotou potřebuje na dosažení právě rychlosti c „rozjezdovou  dráhu“ a konkrétní zrychlení , realisované postupným přidáváním urychlovací energie , které však  , by bylo třeba , limitně vzato , nekonečně mnoho , což samozřejmě není reálné , není prostě „k mání“ , podobně jako nekonečně mnoho peněz také ne .

Pochopitelně i jakákoliv sebeméně hmotná částice na dosažení jakékoliv podsvětelné rychlosti , potřebuje rozjezdovou dráhu konkrétní délky . 

Takže ta rovnice ovšem , právě proto , že říká , nic nemůže dosáhnout rychlosti světla c , tak platí symetricky a proto zřejmě mohou eexistovat i objekty s konkrétní hmotností  , ale pro něž platí ,  že ve svém relativním klidu , se pohybují silně nadsvětelnou rychlostí a teprve po vložení energie do těchto objektů se neustále zpomalují a ž podobně jako u výše zmíněných , při dodání nekonečného množství energie by letěly právě jen rychlostí světla c , což není dosažitelné z důvodu nedostatku nekonečného množství energie .

Objekty s podsvětelnými rychlostmi , které mohou limitně dosahnout při dodání nekonečného množství energie rychlosti c , ale ve skutečnosti při dodání konkterétního množství energie se k rychosti c mohou libovolně přiblížit na 0.999…999 1 000…000 * c , jsou TARDYONY , (něco jako opozdilci , protože se proti rychlosti světla c opožďují ) , kde počet devítek může být libovolný , čí více , tím vyšší přiblížení k rychlosti světla c

Objekty s nadsvětelnými rychlostmi , které mohou limitně dosahnout při dodání nekonečného množství energie rychlosti  c , ale ve skutečnosti při dodání konkrétního množství energie se k rychlosti c mohou libovolně přiblížet na 1.000…0001* c , jsou TACHYONY ,  kde nul může být libovolný počet  a za nimi jednotka , značící opět maximální přiblížení k rychlosti světla , ovšem od nadsvětelných rychlostí níže k právě světelné rychlosti c.

Takže onen experiment s neutriny by také mohl znamenat , že objevili částici tachyon s vlastnostmi neutrina .

Vědci sice tvrdí  že se jedná o mionové neutrino  , ale mohlo se tam i přimíchat a pak by vlastně urychlovač částic , který energii částicím dodává za účelem zrychlení (tardyonovým časticím , tak za tím účelem byl postaven)  , by vlastně neutrino s tachyonovými vlastnostmi přidáváním velkého množství energie vlastně zpomalil , sakže by mělo slabě nadsvětelnou rychlost , takže quién sabé .

Jinak , i samo neutrino svou existencí dnes a denně potvrzuje právě teorii relativity . Totiž , existuje svého času cca 10-9 sec , ale přitom na Zemi je na,ěřea jeho doba existence mnohem větší a sice právě v důsledku teorie relativity. Tím , že se pohybuje rychlostí blížící se k světlu  , dojde k dilataci času , „jeho“ čas se stane „gumový , totiž jeho 2 nanosekundy představují třeba několik sekund , čili oni (neutrina mionová) , přichází do naší bidoucnosti , podobný efekt , když se podnikne výše zmíněný kosmický výlet , výše popsaný .

Takže dle mého názoru , právě proto , že svou existencí současně potvrzují teorii relativity a v jiném , umělém experimentu jsou s ní v rozporu  , tak je to cosi podobné , jako když v jednom běném přístroji současně funguje teorie relativyity a současně kvantová fyzika , ačkoliv jsou v naprostém rozporu (právě v pojetí rychlosti – terie relativity umožňuje přísstroji bezchybně fungovat, odečte li se vliv dilatace času , např. u GPS) a současně kvantový jev vyžaduje okamžité přenesení informace o stavu páru částic , bez ohledu na vzájemnou vzdálenost, tedy nekonečnou rychlostí . Takže nic nového .

A pak by rovnice byla stále v pořádku .

Není totiž vyloučeno , že se jim do experimentu s běžnými neutriny nemohla připlést částice tachyonová , cosi jako tachyonové neutrino , kterou se jim(vědcům) , podařilo při  dodání (domnívaje se ,  že urychlovací energie) , ve skutečnosti tou dodanou energií zpomalit na rychlost , blízkou rychlosti světla c .

Důležité by bylo zjistit , jakou měla ona , nebo ony částice počáteční rychlost při zahájení experimentu a dále jakých rychlostí postupně v průběhu experimentu nabývaly a za předpokladu , že se opravdu jedná jen o klasické neutrino , tak v jakém okamžiku bylo naměřeno dosažení rychlosti světla c a v kterém následujícím již dosahlo nadsvětelné rychlosti zmíněné neutrino .

Takhle se může jednat , v případě že byly vyloučeny systematické chyby v měření  , že se mohla vloudit nečekaná náhodná chyba , tedy vliv , který ji způsobil a teprve , pokud bude pokus opakovatelný  ne 2* , ale pokud možno třeba každý den , tak nastane čas spíše než opravit teorii relativity , ale přizpůsobit ji a zpřesnit .

Např. dost těžko opravovat na mnohokrát ověřeném faktu stáčení přísluní planet , perihelia ,(dráhy planety,  kdybychom si ji rozkreslili , tak „rozetuje“ , dělá cosi jako lístky růže) a její naměřená hodnota je právě hodnotou , odvozenou z rovnic relativistických , jež jsou právě založeny na okolnosti , proč foton nepotřebuje urychlení a naopak hmotné objekty rozběhovou dráhu , potřebný čas a potřebnou energii na urychlení potřebují vždy . 

Protože však experimenty s částicemi , tedy i s fotony , například známý experiment s dvojicí stínítek a proudem fotonů , po jednom uvolňovaných , vede buď k vlnovému či částicovému charakteru světla (ale totéž vyjde i s vxloženě hmotnými objekty , ,jako jednotlivé vysílané elektrony či dokonce celé atomy a obdržíme dle okolností buď světelnou skvrnu – částicový charakter, nebo interferenční vzorec – vlnový charakter světla) , a na vzdálensti obou stítnítek nezáleží ,(není odpověď na otázku , odkud se onen právě vypušštěný foton dozví , že obě stínítka jsou odkryty , či jedno je náhodně zakryto  , tak se pracovně jako má za to  , že informace o tom , zda dané stínítko je čí není zakryté , přenese vzájemně nekonečně velikou rychlostí  , což je  nejvíc v rozporu s terií relativity , jak jen lze .

Také je nazýváno strašidelné působení na dálku pro dvojici polarizovaných fotonů , jelikož bude-li jeden mít polaritu „nahoru“ musí mít automaticky druhý z páru polaritu „dolu“ .

Takže není vyloučeno , že  z důvodů kvantově mechanických této fyziky vysokých enegií (QED) se může jednat o cosi jako „meziprodukt“ zatím nepropojitelné kvantové teorie a terie relativity , které nicméně dnes a denně fungují vedle  sebe v běžných přístrojích .

Tardyony jsou veškeré objekty , tedy i neutrina , s běžnou klidovou hmotností , s podsvětelnými rychlostmi  , pro něž je tedy rychlost světla nedosažitelná .

Tachyony by měly být objekty s rovněž konkrétní klidovou hmotností  , ale jejich klidová rychlost by měla být silně nadsvětelná a rychlost světla tudíž rovněž nedosažitelná .

Dále , vzhledem k nadsvětelné rychlosti  , vlastně by měly být objekty , přicházejícími z budoucnosti .

Běžné objekty se při klouzavém letu stálou rychlostí 0.999…999 * c mohou za 1 vteřinu dostat do sebevětší vzdálenosti (jelikož čas se stane „gumovým“ , 1 vteřina jako 100 000 000 vteřin například) a jako vedlejší efekt se tak nechtěně při návratu dostaví onen cestovatel zpět ve velmi vzdálené budoucnosti např. Země  , kde bude působit poněkud nepatřičně pro budoucí lidi v morálně zastaralém přístroji) .

Samotná neutrina jsou těžko zachytitelná , první pokus o jejich detekci byl ve zlatonosném dole v Utahu , kde v podzemní nádrži bylo umístěno cca 640 m3 tetrachloretylenu (perchloretylenu) , který se přečerpával do hlavně starého námořního děla s geiger millerovým počítačem , kde vznikal reakcí s CHCl4 a neutrinem radioaktivní argon .

A mezi těmito oběma , tardyony a tachyony , by měly stát fotony , které se mohou pohybovat a současně jen existovat za stavu letu právě rychlostí světla  c .

Zřejmě také by energertickým kvantem  , jež má zprostředkovat gravitační interakci , mělo být energetické kvantum graviton , který by měl mít podobnou některou z vlastností , jako foton , to znamená nulovou klidovou hmotnost (ale právě existence hmoty je zřejmě jejich příčinou a proto , kde není hmota, nebude nejspíš co by produkovalo graviton) a současně jeho pohyb rychlostí světla . 

I tak ovšem graviton sám je „obětí“ strašidelného působení na dálku , jelikož opět, když se někde shlukne hmota , tak je otázka,  odkud „ví“  , že jiné , sousední hmotné objekty mají vůči nové uskupené hmotě vysílat právě takový a žádný jiný počet gravitomů a v dané hustotě a to doslova okamžitě , bez ohledu na prostoročasovou vzdálenost a rovněž tato nová uskupená hmota má vysílat právě přesný počet gravitonů vůči všem ostatním hmotným objektům .

Pojem „strašidelného působení na dálku“ zavedl A. Einstein , který si tyto rozpory uvědomoval .

Asi , v okamžiku , kdy bude k dispozici GUT (teorie velkého sjednocení (všech sil )) , tak to bude nejspíš vysvětleno , ale asi zrovna tak naopak , dokud nebude vysvětleno ono podivné „okamžité“ působení na dálku  , nebude ani GUT .

Čili ten graviton by též stál na rozhraní mezi tardyony a tachyony .

Původně byla částice meson nazvána mesotron a konkrétně ta , jež má elemetární částici neutrino  , tedy mí meson , zkráceně mion , podobně jako pí meson – pion , rsp. tau lepton  – tauon .

Avšak se zjistilo , že mí meson , řečený zkráceně mion , však zas až tak mesonovou částicí není , proto se mu již neříká mí meson  , jen tou zkratkou mion .

Na wikipedii tvrdí  , že to pojmenování je od řeckého slova meios (méně)  , ale není  , je to jen náhodná projekce do stávajícího řeckého slova .

Ve skutečnosti se mionu , tak jako podobně pí mesonu se říkalo zkráceně pion (pí (mes) on = pion) ,

tak i zde

mí mesonu se zkráceně říkalo mion (mí(mes) on = mion) , což toto zjednodušení zavedli vědci , a  jelikož ,  i když  se jedná leptony , jméno již zůstalo , i když původně bylo přisouzeno mesonu  

Neutrino je tedy elementární částice k leptonu a konktrétně to , o kterém tvrdí , že v experimentu při urychlování přesáhlo rychlost světla plynule ,  se jedná o lepton mion , dříve řečený mí meson (když se ještě myslilo , že se jedná o částici hadronové skupiny) .

Leptony jsou částice fermionové či bosonové skupiny . Patří mezi ně tedy elektron , dále mion (jak mion , tak mí meson dnes již jen z historických důvodů ponechaný , ale nesprávný název) a tauon .