O vícenásobném objevování Ameriky . About of multiplying discovery of America . Sobre del múltiplo de descubrimiento de America

Tenhle článek je o tom , kolikrát kdy byla objevena Amerika , se všemi součástmi , jež se k ní počítají .S trochou nadsázky lze říci , že ji jako objeví každý, kdo v ní ještě nebyl a poprvé do ní přicestuje, ale není to tak přesné , jelikož jede po předem dané trase, která má konkrétní cílové místo .To samozřejmě v případě tehdejších objevitelů tak nebylo , jelikož oni náhodní objevitelé neměli tušení o rozsáhlosti kontinentu , jako celku a tenkrát se informace přenášely velmi obtížně , pomalu , takže trvalo dosti dlouhou dobu,než vešly do obecného povědomí v nejbližším okolí a celá desetiletí , než do vzdálenějšího okolí ,

což vedlo k tomu , že se informace zkreslily , případně část z nich pozměnila a ztratila .

Zcela určitě do Ameriky praobyvatelé nepřišli jen v době , kdy byl k dispozici ledový most přes Beringovu úžinu , jak vědci rádi uvádí oněch 26000 let , resp. 17 000 let , kdy měl  ledový příkrov spojovat obě pobřeží , Asii s Amerikou .

Typů obyvatel je tam totiž více a ti přišli v různých obdobích , po celém americkém kontinentu se nalézají též pozůstatky lidí a jejich artefaktů  ,  kteří žili též až před 56 000 lety  , což mohou být vůbec nejstarší obyvatelé , přišedší z Asie , zda plavbou po moři od Děžňovova mysu na pobřeží Aljašky , či severnější cestou , těžko říci . Tehdy ale neměl ještě existovat dočasný ledový příkrov přes průliv Beringův , takže zřejmě plavbou po moři .

Další hlavní proud osob mohl přijít případně  přes zamrzlý Beringův průliv v období cca 26 000 – 17 000 let  a samozřejmě v téže době i námořní cestou  přes sousotroví Diomeda , a v nejposlednější době příchod Inuitských obyvatelů  , odlišných od ostatních předchozích a zůstavších na severních územích a nikdy se nevypravivších na jih Zřejmě z důvodů etnické odlišnosti a rivality mezi již dávno usazenými obyvateli , obecně řečeno Indiány a těmito Inuity . 

Zřejmě z důvodů podobné rivality , jako mezi pozdě přišedšími Inuity a dávno již usedlými Indiány , například došlo k něčemu podobnému i mezi Indiány samotnými . Např. Indiáni Nde(Inde , Nadéné) , tedy jednoduše Lidé , kteří postoupili daleko na jih až na úroveň dnešních hranic s Mexikem  , tak zřejmě došli ve více vlnách , jelikož se nacházejí též na rozhraní oblasti , od níž na sever se vyskytovali již jen Inuité .

Ač je jejich jazyk dosti podobný , přesto je mezi nimi 4000 – 5000 km vzdálenosti . Jednou z možností je , že ti , kteří sídlí na jihu , tam prostě došli a všude po cestě k jihu , tedy podél ní , již byla nějací žijící lidé jiných skupin a tudíž došli natolik daleko , až nalezli víceméně disponibilní území vhodné k usazení . Další , třeba i o několik desetiletí až století opožděná podobná skupina se mhla vypravit a po příchodu na americkou pevninu prostě zjistila , že již volné území není jaksi k mání  .

K tomu mohli dojít například tak , že šli podobně stále na jih , jako jejich dávní předchůdci a jiné skupiny s nimi nepříbuzné a cesta za volným územím nebrala konce (všude již někdo byl i do hloubi území do stran) a teoreticky mohli narazit i na své vzdálené dříve se do Ameriky dostavivší příbuzné , ale již bez možnosti se mezi nimi usadit a ti jim mohli sdělit ,  že volný prostor ani na jih od nich není již prázdný , což mohla být i pravda a není vyloučeno , že jim bylo dáno najevo , že jsou zde nežádoucí  a tudíž se raději zase vrátili na víceméně volné místo na severu ,  k čemuž zřejmě došlo , jelikož si o tom dodnes tito severně usídlení Lidé (Nde , Inde) vyprávějí .

A  samozřejmě že mohly být podnikány cesty v mezičase a dost možná , že neustále  plynule ve větším či menším počtu , přičemž  obyvatelstvo , dávno do Ameriky již došedší a značně populačně zmohutnělé , mohlo tyty menší skupinky absorbovat , aniž výrazně ovlivnilo skladbu již etablovaného stávajícího obyvatelstva .

Inuité samotní , vzhledem ke své uzpůsobenosti k životu v ledem pokrytých krajích  , zřejmě nepocítili potřebu se živit jiným způsobem a dali raději přednost po příchodu do Ameriky stejnému způsobu života , na který beztak již byli dávno navyklí ze své asijské domoviny a jiný prostě neovládali .

Stačí se podívat i na dnešní Inuity , na každý pád je lepší do vzdálenější destinace se vypravit s nákladem v kanoích , než na saních tažených psy , jelikož stačí rozbité ledové pole , a urazit pouhý 1 km může být celodenní zábava .

Dále stačí , když se do cesty postaví napříč ledová hluboká průrva , i kdyby několik metrů široká , (stačí i 2m) a dlouhá napříč stovky metrů a opět je o zábavu postaráno.

Tudíž jsem přesvědčen , že překonat na kanoích cca 85 km po moři z nejvýchodnějšího bodu Asie , cca od Děžňovova mysu do nejzápadnějšího bodu Americké pevniny (přibližně  co je letecká základna Wales) , navíc  cca v polovině cesty je soustroví Diomeda , Malý Diomedes a Velký Diomedes , které umožňují poskytnout odpočinek , je možné . (Oba dva státy se o ně , dá se říci , šábly , takže k velkému Rusku patří východněji ležící  Velký Diomeses a k menší Aljašce , Americe  patří západněji ležící Malý Diomedes .

Jinak mezi nimi je průliv cca 4 km .

Oba jako celek ale leží nepatrně blíže k americkému břehu , než ruskému .

Takže se cesta vlastně rozpůlí na dvě o délce cca 35  km ( je vzdálenost z Děžněvova mysu na severovýchodní bod Velkého Diomeda) , což je úsek, který lze jistě překonat i pouhým pádlováním s naloženou a zapřaženou nákladní kanoí za jediný den , tedy např. za 7 hodin rychlostí cca 5 km/hodinu.

To je jistě zcela určitě mnohokrát i osamělými dnešními mořplavci ověřený fakt.

Samozřejmě, že hlavním faktorem je , že se nejprve jednalo o cestu do neznáma s neznámou délkou , ale jelikož dohlédnout do 85 km vzdálenosti , resp. do 35 km (na soustroví Diomeda)  mohlo být vzhledem k počasí, obtížné , nicméně zcela určitě za dobrých rozhledových podmínek možné , tak měli dávní plavci před sebou jasný cíl a to motivuje.

Za dobrého počasí je vidět přímým pohledem z amerického břehu Aljašky na ostrov Malého Diomeda , totéž i naopak , z ruského břehu na pobřeží ostrova Velkého Diomeda . 

Asi jako zcela určitě je vidět ze španělského břehu na africký břeh a tak plavba byla mnohokrát realizovatelná , vzdálenost je koneckonců podobná , asi 43 km gibraltarský průliv  , což je dokonce o něco více , než vzdálenost od obou břehů , asijského a amerického k Diomedovu soustroví .

Takže i jen pro osídlení Ameriky jako takové nebylo nutno ledového mostu , ale odhodlání se vydat na moře  a k tomuto mohlo docházet i dříve, než před 26000 lety , kdy je vědci oficiálně uznáváno osídlení Ameriky a samozřejmě i později .

Zcela jistě také došlo  k oboustranným kontaktům mezi západním pobřežím Jižní Ameriky a ostrovy Tichého oceánu , což je vidět z rostlin , jež jsou domovem z Jižní Ameriky a dávno před příchodem Evropanů na ostrovy Jižního oceánu , již nazývaných stejnými či podobnými názvy, jež mají svůj původ v Jižní Americe a přitom aktivně používanými obyvateli ostrovů Jižního oceánu . Tento vzájemný kontakt se mohl odehrát jak nechtěně , kdy plavidlo , ať již s osádkou z otrovů jižního oceánu , bylo uchváceno a za předpokladu, že plavbu přežili , tak se mohl dostat až na pobřeží Jižní Ameriky a dost možná , že přeživší často zůstali , případně se mohli pokusit o návrat zpět.

A totéž samozřejmě i naopak .

Nejspíše se asi nejednalo o cílené cesty , jelikož doplout od jihoamerické pevniny na ostrovy Jižního oceánu je , kromě cesty samotné , potřebná i jejich znalost polohy a tu , vzhleem k rozloze, mohli mít v podstatě obyvatelé ostrovů Jižního oceánu , ale nejspíš ne jihoamerické části pevniny . 

Pro ostrovany to byla v podstatě nutnost , znalost navigace a vzájemných kontaktů , pro obyvatele pevniny cosi navíc a obvyklý způsob života na pevnině , navíc rozsáhlé , námořní znalosti zkrátka nevyžaduje .

O námořním oboustranném kontaktu svědčí okolnost, že velmi důležitá plodina , batáty , hlízovitá odrůda  brambor , jež má svůj genetický původ v Jižní Americe , tak tyto jsou a byly k mání již odedávna na ostrovech Jižního oceánu , dokonce i v zásadě pod stejným jménem , dávno před navštívením oněch Jihomořských ostrovů obyvateli Evropy  .

Jméno je pochopitelně , z jazykových důvodů , přizpůsobeno , asi jako se lokálně liší jazyky , např. Tahiti  , Havajského soustroví a Nového Zélandu , ale v zásadě jde o totožné jazyky .

Dále , zcela určitě , jelikož Karthaginci znali i cestu přes gibraltarský průliv až do Atlantského oceánu , a nebyla jim cizí ani znalost severního pobřeží Evropy včetně ostrovů , tak zcela určitě , např. v důsledku bouře, mohlo dojít k tomu , že jejich lodě byly odtaženy na širé moře a tak se mohly dostat až na protější americkou pevninu .

Také není vyloučeno , že ti , co to přežili , tak po nějaké době se mohli vrátit zpět a znalost o této pevnině přinést do Evropy . Jiná věc je , že se znalost o ní vytratila a ještě spíše je možné , že se tehdejší mořeplavci a obchodníci nechtěli jen tak dělit o své znalosti plavby a cizích území , (protože by to nevyhnutelně nutně vedlo ke střetu zájmů , vždy je lépe mít náskok před ostatními  , to je tajemství obchodního úspěchu .

Nicméně je několik artefaktů , nalezených na pobřeží ze  ztroskotaných fenických a karthaginských plavidel , jejichž vraky nejspíš leží u středoamerického pobřeží .

Jelikož ale vědcům nepasují do jimi vytvořeného obrazu světa , tak je pochopitelně zlehčují , např. že jakýsi výstřední turista je vytrousil na pláži z oděvu  apod. Takhle se ale dá zpochybnit vše .

Další , lépe doložené cesty do Ameriky , jsou nejspíš ty , které podnikli obyvatelé např. Vikingové a také obyvatelé Walesu , např. prince Madoc, který podnikl několik cest do Ameriky , cc r. 1100 , tedy v době vikingských plaveb . Jeho přistání se odehrálo u zátoky Nobile a domorodí obyvaelé , indiáni Mandanové , si říkají tak  podle toho, že jsou Madacgwynis – Madocovi Lidé .

Zcela určitě se do Ameriky dostali baskičtí lovci velryb , mnohokrát v mezidobí , ale díky své isolovanosti v Baskicku a také jejich  ojedinělému jazyku , se o tom nikdo nedozvěděl .

Dále , dá se říci , nedávno před prvními plavbami , podniknutými mořeplavci z pyrenejského polostrova , se do Ameriky a to oboustranně , dostali čínští mořeplavci , např. admirál Wu Pej Čch a další .

Tito podnikli své plavby okružním způsobem s mezipřistáním v Austrálii , svědčí o tom množství artefaktů , jež na svých zastávkách zanechali .

Např. v čínských rukopisech je zmínka o zemi Fu Sang, přičemž jí tak říkali dle velmi všestranného předmětu , kterým je rostlina agáve . Je v nich vykreslena (její podoba) i způsob použití ) , zejména zmiňují Číňanům  dobře známý papír , neboť z agáve domorodí obyvatelé Mesoameriky vyráběli papír pro psaní a kreslení svých kodexů .

Popisují , že přistáli v místě , které jim , kupodivu , zůstalo blízké i z hlediska  novodobé Ameriky , totiž USA , neboť přistání vykonali v místě zátoky u San Francisca , kde v době stavby amerických transkontinentálních železnic, kdy vyvstala potřeba levné pracovní síly , se dostavovali jako uchazeči o práci na stavbě železnice a novodobé lodě je z Číny dopravovaly právě do přístavu u San Francisca .

Další jejich artefakty se nalézají podél jihoamerického pobřeží .

Taktéž jsou v jejich mapách zakresleny obrysy jimi navštívených pobřeží , jak ostrovů , tak součástí pevniny .

Na výchoním pobřeží Ameriky se vyskytovali především v oblasti na sever od nejvýchodnější části Brasílie  , totiž od Natalu severněji , posléze v oblasti Karibských sousostroví .

Dále pak v oblasti pobřeží Mexika a východního pobřeží dnešních USA , ale i severnějších oblastí , obývaných Inuity , až na pobřeží  Gronska .

Velmi pravděpodobně o tom byli spraveni kartografové té doby ,  ale informace se šířily prostě pomalu a tak je velmi pravděpodobné , že námořní mapy , požívané mořeplavci z pyrenejského polostrova , měly svůj základ v činských podkladech .

Asi velmi známou je pak plavba , asi 4* vykonaná , princem welšským jménem Madoc , který se svými loděni přistál u zátoky Nobile , blízko dnešních Nouveau Orleans (New Orleans)  ,

navštívil indiánské kmeny na sever od tohoto pobřeží , kteří do svého jazyka stykem s Welšany , převzali mnoho výrazů , které pochopitelně , jak vzpomínka na tyto návštěvníky bledla , tak se v jejich jazyce stále více přizpůsobovaly indiánské výslovnosti .

Také by bylo vhodné připomenout plavbu templářské flotily , jež kotvila v La Rochelle a kterou vypravil John Sinclair , jeden z velmistrů .

Dost možná , že odvezla ono zlato , jež politicko náboženská klika , reprezentovaná králem Filipem a  morálně pokleslým papežem , jehož jméno …           si přála od templářů získat. Jelikož řešil král Filip  podobné problémy, co dnes . Velké výdaje státu ,  půjčování od templářů a uměle vyroběný pogrom pod náboženskou záminkou – kacířství , aby nebylo komu co vracet , kacířům a nepřátelům se přece dluhy nevrací .

Proto také  žádné zlato nikdy nenašli , jediné , co získali , bylo to , co si napůjčovali a již nikdy nevrátili a templáři se transformovali .

O tom , že nějací , templářům podobní lidé , se ve Střední Americe vyskytovali , svědčí vyprávění Mexiců .  Popisují lid neobvyklého vzhledu , bíle oděný , který oni nazývali TECPANTLACAH   , to je od slov TECUHTLI – duque – Señor – vévoda , válečník , dále TECPAN – palacio gobierno , – palác vlády , také soudní dvůr , dále TECPANTLI – od slovo TECUHTLI + PANTLI – pavilon , muro , pavilon , zeď , což také značí chrám .

TLACATL , množné čílo TLACAH , značí varón , homre , muž , člověk , tedy muži , lidé .

Takže použili oni Mexicové poměrně výstižné označení – válečníci – chrám – muži , asi jako ozbrojení lidé z chrámu , což je naprosto výstižné označení rytířů templářů .

Asi , protože dodržovali celibát , quién sabé , tak se jejich stopa prostě ve Střední Americe , vytratila .

Další kontakt se zcela určitě odehrál v době , kdy Kryštof Kolumbus žil na Kanárském souostroví na ostrově Tenerife a lidé si již tehdy vyprávěli  , že občas přistála u břehů lodice podivného tvaru s rudě pomalovanými lidmi , což by mohla být domorodá piroga a ti lidé mohli být obyvatelé z ostrovů některého karibského souostroví .

Také sse zachovalo , že přistál snad záchranný člun se zbědovanými , asi pěti námořníky a ti že byli přijati v domě Kolumbově  , kde dostali najíst a napít a že vyprávěli , že je uchvátila bouře , jež je zanesla k protilehlému břehu oceánu , což by mohlo být nějaképobřeží Ameriky a loď se jim , bouří poškozená , potopila a v záchranném člunu se takto dostali zpět k severozápadoafrickým břehům , tedy ke Kanárskému souostroví . Ale že to s nimi dopadlo špatně , zemřeli totiž po požití vína a nyní jsou dvě možnosti , jedna říká , že si Kolumbus nepřál svědky a tuto informaci očividných svědků o kontinentu nas opačném břehu si chtěl ponechat jako pro sebe a to by znamenalo úkladnou vraždu , nebo prostě , jelikož kdo dlouho hladověl a žíznil ,se nesmí najednou najíst a napít jako obvykle ,a pak by se jako zabili sami neopatrností a další možnost je , že on Kolumbus , jako zkušený námořník , to sice mohl předvídat a měl jim tedy dávat najíst a napít po nepatrných soustech a doušcích , ale ponechal to na nich a pak by to byla neopatrnost , nebo také úmysl , že to třeba nepřežijí a  hodilo se mu , že zemřeli , ale on vinu nenesl , tak jako tak by se těžko dokazovala , jedině snad v případě m, že víno , které jim nalil , by bylo záměrně otrávené , ale v případě takto zesláblých trosečníků by nikdo více nepátral. Ale i tak Kolumbovi nepřející lidé to kladli za vinu jemu .

Každopádně bylo k dispozici mnoho údajů , že země na druhé straně oceánu existuje a od Kolumba dále již nastala doba , která na toto opětovné objevení Ameriky vyloženě čekala za účelem exploatace ve velkém .

Až do té doby ještě objevení Ameriky nebylo tak nutné , o čemž svědčí , že předchozí cesty neměly tak osídlovací a exploatační charakter a proto také se na ně pozapomnělo .

ještě dopíši